17 C 45/2014-143 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 4.2.2014 ve znění doplnění a rozšíření žalobního návrhu ze dne 9.4.2014, 4.2.2015 a 16.8.2019 se žalobkyně domáhala, aby jí [žalovaná], [anonymizováno] [název soudu] zaplatila částku 335 713 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 191 722 Kč od 10.1.2012 do zaplacení, ve výši 8,05% ročně z částky 45 572 Kč od 4.2.2014 do zaplacení, ve výši 7,75% ročně z částky 21 600Kč od 10.2.2012 do zaplacení, ve výši 7,75% ročně z částky 13 720 Kč od 10.3.2012 do zaplacení, ve výši 7,5% ročně z částky 20 261 Kč od 10.11.2012 do zaplacení, ve výši 7,5% ročně z částky 21 035 Kč od 10.12.2012 do zaplacení a ve výši 7,05% ročně z částky 21 803 Kč od 10.1.2013 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že v roce 2011 a 2012 jí byl vyplacen plat, náhrada za dovolenou a víceúčelová paušální náhrada výdajů v nesprávné výši. V roce 2011 odpracovala v měsíci lednu 19 dní + 2 dny dovolené, v měsíci únoru 19 dní + 1 den dovolené, v měsíci březnu 22 dní + 1 den dovolené, v měsíci dubnu 19,5 dne + 1,5 dne dovolené, v měsíci květnu 22 dní, v měsíci červnu 22 dní, v měsíci červenci 18 dní + 3 dny dovolené, v měsíci srpnu 15 dní + 8 dní dovolené, v měsíci září 20 dní + 2 dny dovolené, v měsíci říjnu 21 dnů v měsíci listopadu 22 dnů, v měsíci prosinci 15,5 dne + 6,5 dne dovolené a v roce 2012 odpracovala v měsíci lednu 22 dnů, v měsíci únoru 13 dnů, v měsíci říjnu 18 dnů + 5 dnů dovolené, v měsíci listopadu 18 dnů + 4 dny dovolené, v měsíci prosinci 11 dnů + 10 dnů dovolené. Pro stanovení platu pro rok 2011 a 2012 Ministerstvo práce a sociálních věcí nevycházelo při výpočtu platové základny z průměrné měsíční hrubé mzdy„ na přepočtené počty zaměstnanců“ (tj. nezohledňovalo, zda fyzická osoba – zaměstnanec – dosáhla do výpočtu zahrnutou„ měsíční mzdu“ výkonem práce po plnou, nebo jen pro kratší pracovní dobu). Použilo tak nesprávný údaj, když pro rok 2011 byla správným údajem částka 24 432 Kč a pro rok 2012 částka 24 289 Kč. Nelze proto dát k tíži žalobkyně, že žalovaná při výpočtu platu žalobkyně vycházela – jak se později ukázalo - z nesprávného výpočtu platové základny. Žalobkyně tvrdila, že správný výpočet pro rok 2011 měl vycházet z údajů od Českého statistického úřadu (“ ČSÚ”) z průměrné měsíční hrubé mzdy na přepočtené počty zaměstnanců, tj. z částky 24 432 Kč za použití 3násobku. Správná platová základna a plat pro období leden až červen 2011 dle žalobkyně činí: 24 432 Kč x 3 = 73 296 Kč x 1,22 = 89 500 Kč měsíčně (po zaokrouhlení dle § 3 odst. 2 zák. č. 236/1995 Sb.) Správný výpočet víceúčelové paušální náhrady výdajů při 3násobku činí 73 296 Kč x 0,055 = 4 100 Kč (při zaokrouhlení dle § 5, odst. 2 písm. a) zák. č. 236/1995 Sb.) Správná platová základna a plat pro období července až prosince 2011 dle žalobkyně činí: 24 432 Kč x 3 = 73 296 Kč x 1,30 = 95 300 Kč měsíčně (po zaokrouhlení dle § 3 odst. 2 zák. č. 236/1995 Sb.) Správný výpočet víceúčelové paušální náhrady výdajů při 3násobku činí 73 296 Kč x 0,055 = 4 100 Kč (při zaokrouhlení dle § 5, odst. 2 písm. a) zák. č. 236/1995 Sb.) Správný výpočet pro rok 2012 měl vycházet z údajů od ČSÚ z průměrné měsíční hrubé mzdy na přepočtené počty zaměstnanců, tj. z částky ve výši 24 289 Kč za použití 3násobku. Správná platová základna a plat pro období leden až prosinec 2012 dle žalobkyně činí: 24 289 Kč x 3 = 72 867 Kč x 1,30 = 94 800 Kč měsíčně (po zaokrouhlení dle § 3 odst. 2 zák. č. 236/1995 Sb.) Správný výpočet víceúčelové paušální náhrady výdajů při 3násobku činí 72 867 Kč x 0,055 = 4 100 Kč (při zaokrouhlení dle § 5, odst. 2 písm. a) zák. č. 236/1995 Sb.). 2. [] [anonymizováno 9 slov] (“ [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [název soudu], [anonymizováno 5 slov] [částka] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] ([anonymizována čtyři slova] [datum], [anonymizována čtyři slova] [datum]). 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žalobního návrhu. Nárok žalobkyně neuznává ani co do důvodu ani co do jeho výše, a to ani z části. Pokud se jedná o posouzení základu nároku v obecné rovině, je žalovaná přesvědčena, že žalobkyni v žalovaném období vyplatila plat vždy zcela řádně, v plné výši dle platné právní úpravy. Platová základna pro stanovení platu a víceúčelové paušální náhrady soudců byla pro období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 stanovena přímo v zákoně, konkrétně v ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu ve znění platném do 11. 9. 2011, a to ve výši 54.005 Kč. Toto ustanovení bylo zrušeno výrokem I. nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 16/11, a to s účinností od 12. 9. 2011. Následně byla platová základna pro rok 2011 stanovena dle obecné úpravy obsažené v ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu platného do 31. 12. 2012, dle kterého činila platová základna od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok pak dle tohoto ustanovení vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Platová základna pro rok 2011 tedy byla vyhlášena ve sbírce zákonů sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 9. 2011 č. 271/ 2011 Sb. ve výši 57.747,50 Kč. Pro stanovení platu a víceúčelové paušální náhrady soudců pro roky 2012 – 2014 byla platová základna zakotvena v ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění platném do 31. 5. 2012, a činila 56.849Kč. Ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu ve znění zákona č. 425/2010 Sb. bylo sice výrokem I. nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 33/11 (dále jen„ nález Pl. ÚS 33/11“), zrušeno, avšak až ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve sbírce zákonů, tedy ke dni 1. 6. 2012. Pro stanovení platu za následující měsíce červen až prosinec roku 2012 pak byla platná shora citovaná obecná právní úprava ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu a platová základna byla v souladu s tímto ustanovením stanovena sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 6. 2012 č. 183/ 2012 Sb., ve výši 57.222,50 Kč. Ustanovení obsažené v § 3 odst. 3 zákona o platu ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a vyjádřené slovy "2,5násobek", pak bylo zrušeno výrokem II nálezu Pl. ÚS 33/11, a to až uplynutím dne 31. prosince 2012. V projednávané věci se jedná o pracovněprávní spor, ve kterém žalovaná nevystupuje z pozice výkonu veřejné moci, ale ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon o majetku státu“) jako právnická osoba – zaměstnavatel, a to prostřednictvím [název soudu] jako organizační složky státu. K povaze pracovního vztahu soudce se pak velmi detailně vyjádřil rovněž Ústavní soud ve svém recentním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/15 (viz bod 49-72), když uzavřel, že pracovní vztah soudce je svojí povahou poměrem sui generis, výrazně se však v některých aspektech blíží právnímu poměru soukromoprávnímu, jehož účastníci mají rovné postavení. Ústavní soud dále konstatoval, že v předmětném (tedy pracovním) vztahu stát (jednající prostřednictvím své organizační složky, resp. jejím představitelem) nevystupuje v pozici„ vrchnostenské“, nýbrž v postavení rovném, resp. srovnatelném s jiným zaměstnavatelem. Žalovaná je tedy, jako jakýkoliv jiný zaměstnavatel, povinna určovat zaměstnancům plat v souladu s platnou právní úpravou a s ohledem na svou veřejnoprávní povahu, je navíc každá organizační složka státu povinna postupovat v souladu se Zákonem o majetku státu, držet se striktně platné právní úpravy nakládání s prostředky ze státního rozpočtu, ale i interních předpisů, a není oprávněna při stanovení výše platu posuzovat správnost těchto norem. Nelze tedy dospět k závěru, že žalovaná nesprávně stanovila platovou základnu pro výpočet platu žalobkyně, neboť žalovaná při výpočtu platu žalobkyně platovou základnu nestanovovala, pouze na základně platové základy, která byla stanovena v uvedených obdobích, ať již zákonem či na základně zákona příslušným sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí, jako zaměstnavatel žalobci plat určovala a ze své pozice plat jinak určit ani nemohla. Žalovaná poukázala na judikaturu Ústavního soudu, který ve svém nálezu Pl. ÚS 28/13, poukázal na skutečnost, že obecně zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy zásadně nevyvolává zpětné účinky, a pokud derogační výrok není spojen s odkladem vykonatelnosti, působí s účinky ex nunc. K pozbytí platnosti zrušeného zákonného ustanovení tak dochází až k datu vykonatelnosti nálezu. Zrušení protiústavní zákonné úpravy samo o sobě neznamená revizi individuálních právních aktů založených na její aplikaci. Proto také podle ustanovení § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že "práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního pře