8 C 141/2020-71 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou došlou soudu dne 2. 7. 2020, ve znění její opravy ze dne 27. 7. 2020 a doplnění ze dne 13. 9. 2020, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 2. 2014, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jakožto zapůjčitel, se žalovanou, jakožto vydlužitelem. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 2. 2014 žalované v hotovosti peněžitou zápůjčku ve výši 1 000 Kč, se splatností dohodnutou ke dni 5. 3. 2014. Předmětná pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Do dnešního dne žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ničeho neuhradila, přestože k tomu byla ze strany žalobkyně vyzvána. Pro případ, že by soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou či shledal, že žalobkyně neprokázala uzavření této smlouvy, žalobkyně navrhla, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 6. 3. 2014 do zaplacení. Žalovaná na žalobu nijak nereagovala. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 3. 2. 2014 žalovaná podepsala listinu nazvanou„ Smlouvu o zápůjčce a Příkaz k úhradě“, v níž se zapůjčitel, právní předchůdce žalobkyně, zavázal půjčit žalované částku 1 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem 330 Kč do 5. 4. 2014 Smlouva obsahuje zároveň potvrzení opatřené podpisem žalované o převzetí částky 1 000 Kč. Podpis zapůjčitele smlouva neobsahuje. Žalobkyně soudu sdělila, že jí není známo, jak právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 vyplývá, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 4. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 7. 4. 2020 žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142 o. s. ř., přičemž žalovaná v řízení netvrdila, že by na žalovaný dluh byť částečně plnila. Z předložených důkazů nelze uzavřít, že tvrzená smlouva o zápůjčce byla skutečně uzavřena, neboť listina„ Smlouva o zápůjčce a Příkaz k úhradě“ není opatřena podpisem zapůjčitele. Tvrzená smlouva je navíc svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definována v § 1 zákona č. 145/2010Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že nedisponuje důkazy o tom, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně splněna povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., podle něhož věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost vrátit půjčené prostředky a zaplatit úroky však není porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dotčena. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení dlužníka (srov. WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. K § 9. In: WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 98.). Soud tedy dospěl k závěru, že tvrzená smlouva nebyla platně uzavřena. Poskytnutí peněžních prostředků žalované v částce 1000 ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však bylo prokázáno a rovněž bylo prokázáno, že žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 5. 3. 2014. Žalovaná uvedenou částku nevrátila. Na její straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni dle § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. a) č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., částky 200 Kč za výzvu k plnění ze dne 2. 4. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a částky 200 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč činící 189 Kč.