8 C 181/2020-55 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 11. 8. 2020, ve znění její opravy ze dne 26. 11. 2020, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující nesplacenou jistinu úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, [identifikace právnické osoby] [identifikace právnické osoby] [identifikace právnické osoby], požádal dne o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Obdržením částky 1 000 Kč v hotovosti dne 18. 11. 2014 byla dle čl. 3 Obchodních podmínek [identifikace právnické osoby] [identifikace právnické osoby] [identifikace právnické osoby], účinných od 10. 11. 2014, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí úvěru do 6. 12. 2014. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas, neboť k datu splatnosti úvěru právní předchůdkyně dluh nadále za žalovaným evidovala. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila soudu listinu nazvanou Prohlášení číslo: 1005326513, datované dnem 18. 11. 2014, v níž je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel tímto poskytuje žalovanému jako klientovi v hotovosti úvěr ve výši 1 000 Kč, žalovaný jej přijímá a částku 1 000 Kč se zavazuje vrátit do 3. 12. 2014. U položek poplatek za úvěr, roční úroková sazba, roční procentní sazba nákladů je uvedeno 0 Kč. Listina je opatřena podpisem žalovaného, zprostředkovatele úvěru a dále podpisem věřitele. Z této ani ostatních předložených listin není zřejmé, zda byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 vyplývá, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 4. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 7. 4. 2020 žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142 o. s. ř., přičemž žalovaný v řízení netvrdil, že by na předmětný dluh byť částečně plnil. Na základě výše uvedeného Prohlášení číslo: 1005326513 lze uzavřít, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, jak je definována v § 1 zákona č. 145/2010Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že nedisponuje tvrzeními ani důkazy o tom, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně splněna povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., podle něhož věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost vrátit půjčené prostředky a zaplatit úroky však není porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dotčena. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení dlužníka (srov. WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. K § 9. In: WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 98.). Soud tedy dospěl k závěru, že tvrzená smlouva nebyla platně uzavřena. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému v částce 1000 ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však bylo prokázáno a rovněž bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 3. 12. 2014. Žalovaný uvedenou částku nevrátil. Na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni dle § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (sepsání žaloby, převzetí právního zastoupení, jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.