11 C 135/2020-82 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 29. 4. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný na území Spolkové republiky Německo v období od 11. 7. 2017 do 14. 7. 2017 a od 10. 7. 2017 do 28. 7. 2017 neoprávněně zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění (od 4. 4. 2017 do 26. 5. 2017 byl pojištěn jako zaměstnanec zaměstnavatelky [právnická osoba]) a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil; neoprávněně tak čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Spolkové republiky Německo v celkové výši 84 464,03 Kč Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění ve dnech 13. 11. 2018 a 28. 5. 2019, a to a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 13. 6. 2019 doručenou dne 30. 7. 2019 vyzvala k úhradě nákladů, které uhradila zahraničnímu poskytovateli zdravotní péče. Žalovaný na výzvu žádným způsobem nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2. Usnesením ze dne 8. 3. 2021, č. j. 11 C 135/2020-56 byl žalovanému ustanoven v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) opatrovník z řad advokátů. Ten v podání ze dne 13. 4. 2021 uvedl, že s žalobou nesouhlasí, protože není pravdou, že by žalovaný ve Spolkové republice Německo čerpal zdravotnické služby neoprávněně. Zdůraznil, že ve věci není dána příslušnost soudu České republiky, když k údajnému neoprávněnému čerpání došlo na území Spolkové republiky Německo a žalovaný má bydliště v Bulharsku. Příslušným je tak dle jeho názoru soud ve Spolkové republice Německo nebo v Bulharsku. Dále pro případ příslušnosti českých soudů vznesl námitku místní nepříslušnosti. 3. Ve svém vyjádření doručeném soudu dne 20. 5. 2021 žalobkyně uvedla, že místní příslušnost soudu zvolila s ohledem na místo, kde nastala škoda, a to v souladu s § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. V této souvislosti žalobkyně odkázala také na ustanovení čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. K čerpaným službám žalobkyně doplnila, že se jednalo o ambulantní a hospitalizační péči a péči s tím související (cestovní náklady, doprava). Podrobnějšími informacemi o čerpaných zdravotních službách žalobkyně nedisponuje, neboť nejsou předávány v rámci přeúčtování zdravotních služeb mezi zahraničními institucemi. 4. Otázku pravomoci soud dovodil dle čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (Brusel I. bis). K otázce místní příslušnosti se soud vyjádřil v usnesení ze dne 7. Října 2021, č.j. 11 C 135/2020-80. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 6. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že dne 28. 5. 2019 uhradila žalobkyně na účet Kanceláře zdravotního pojištění částku ve výši 30 639 589,60 Kč. 7. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že dne 13. 11. 2018 uhradila žalobkyně na účet Kanceláře zdravotního pojištění částku ve výši 36 204 774,46 Kč. 8. Z individuálního výkazu žalobkyně ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že za péči poskytnutou žalovanému v období od 11. 7. do 14. 7. 2017 byla vyúčtována částka 82 521,5 Kč. 9. Z individuálního výkazu žalobkyně ze dne 28. 1. 2020 bylo zjištěno, že za péči poskytnutou žalovanému v období od 10. 7. 2017 do 28. 7. 2017 byla vyúčtována částka 1 942,46 Kč. 10. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že Kancelář zdravotního pojištění vyúčtovala za 5 výkazů celkovou částku ve výš 313 746,58 Kč. 11. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že Kancelář zdravotního pojištění vyúčtovala za 8 výkazů celkovou částku ve výši 8 593,20 Kč. 12. Z výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice jako zaměstnance zaměstnavatelky [právnická osoba], a to v období od 2. 2. 2017 do 31. 3. 2017 a v období od 4. 4. 2017 do 26. 5. 2017. 13. Z výzev ze dne 13. 6. 2019 a ze dne 12. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky ve výši 82 521,57 Kč za období od 11. 7. 2017 do 14. 7. 2017 a částky ve výši 1 942,46 Kč za období od 10. 7. 2017 do 28. 7. 2017, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. Ke každé výzvě byla připojena faktura znějící na částku 84 464,03 Kč. Z předložených dodejek bylo zjištěno, že výzva ze dne 13. 6. 2019 byla žalovanému doručena dne 28. 6. 2019 a výzva ze dne 12. 9. 2019 byla žalovanému doručena dne 26. 9. 2019. 14. Z výkazu individuální pohledávky (č.l. 72, 73) soud zjistil, že zdravotní péče byla žalovanému poskytována v Německu, a to za období od 10.7.2017 28.7.2017 ve výši 76,13 EUR a v období od 11.7.2017 do 14.7.2017 částka 3 222,24 EUR 15. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období od 27. 7. 2005 do 31. 12. 2006 jako zaměstnanec zaměstnavatelky [právnická osoba] V období od 11. 7. 2017 do 14. 7. 2017 a v období od 10. 7. 2017 do 28. 7. 2017 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Spolkové republiky Německo, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Kanceláře zdravotního pojištění uhradila žalobkyně dne 13. 11. 2018 a dne 28. 5. 2019 částku v celkové výši 84 464,03 Kč za péči čerpanou žalovaným na území Spolkové republiky Německo. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 14. 6. 2019 znějící na částku ve výši 84 464,03 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. 16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 17. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 18. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 19. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 20. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 11. 7. 2017 do 14. 7. 2017 a v období od 10. 7. 2017 do 28. 7. 2017 zaměstnán v České republice a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby ve Spolkové republice Německo na účet žalobkyně z prostředků veřejného zdravotního pojištění, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 13. 11. 2018 a 28. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně byl v řízení prokázán, jako takovému mu soud v plném rozsahu vyhověl dle ust. § 2910 o.z. včetně zákonného úroku z prodlení. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 424 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 224 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony (předžalobní výzva, žaloba, podání ze dne 20. 5. 2