11 C 166/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 1. 2021 domáhala zaplacení částky 72 216,7 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi stranami uzavřena dne 12. 2. 2019 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně se zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce, ve kterých byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné, případně nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Splatnost splátek byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 81 600 Kč a celkem uhradila částku ve výši 41 928 Kč. Protože žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni 29. 9. 2020. Žalovaná byla dopisem ze dne 29. 9. 2020 vyzvána k úhradě celého úvěru. Žalovaná však ani přes předžalobní výzvu ze dne 22. 10. 2020 neuhradila ničeho. Žalobkyně tak eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 72 216,7 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 70 186,7 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby na částku 13 534,94 Kč, úrok ve výši 28,88 % ročně od 28. 1. 2021 do zaplacení z částky 70 186,7 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni podání žaloby na částku 1 730,22 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 28. 1. 2021 do zaplacení z částky 72 216,7 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dne 12. 10. 2021 se konalo jednání ve věci, ze kterého se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv předvolání jí bylo dne 26. 7. 2021 doručeno fikcí do vlastních rukou. Soud proto jednal v nepřítomnosti stran. 4. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 12. 2. 2019 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěrového rámce úvěru je stanovena na částku 80 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu na jméno žalované bylo zjištěno, že dne 13. 2. 2019 byla na účet žalované převedena žalobkyní částka ve výši 80 000 Kč a dále dne 9. 5. 2019 částka ve výši 600 Kč a dne 31. 5. 2019 částka ve výši 1 000 Kč Celkem tak byla žalobkyní žalované poskytnuta částka 81 600 Kč. 7. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila částku 41 928 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 80 176,7 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 10. 2020 odeslané žalované téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 81 600,48 Kč, a to do 7 dnů. 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva ve znění předloženém žalobkyní včetně úvěrových podmínek. Smlouva nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žalované; přestože si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, má za to, že ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jednoznačné a nezpochybnitelné identifikace stran. Za užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, je nutné trvat na tom, aby o identitě osoby uzavírající smlouvu svědčily také například jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt, případně jiný důkaz svědčící o tom, že to byla právě žalovaná, která s žalobkyní uzavřela smlouvu v předloženém znění. 12. V projednávané věci však byla žalované poskytnuta částka 81 600 Kč poté, co žalovaná měla odeslat prostřednictvím internetových stránek žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. K uzavření smlouvy tedy mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalované bez jejího vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by to beze vší pochybnosti byla právě žalovaná, kdo s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného jiného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla poukázána částka v celkové výši 81 600 Kč, nicméně právní důvod jejího poskytnutí prokázán nebyl. Soud proto postupoval podle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. 14. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že„ bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán“. 15. Dluh se tedy stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 10. 2020, kdy mělo být plněno do 7 dnů. Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z. a byla povinna plnit bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 10. 2020 byla určena lhůta 7 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze sedmidenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 2. 11. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení od 14. 10. 2020 do 1. 11. 2020 a dále zamítl kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení. 17. Soud dále zamítl žalobu co do částky 32 544 Kč s příslušenstvím, když tato představuje část jistiny, která byla uhrazena platbami žalované v celkové výši 41 928 Kč. Z původně poskytnuté částky ve výši 81 600 Kč tak žalované zbývá uhradit částku 39 672 Kč. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Co do 45,1 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do 54,9 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná byla proto povinna uhradit žalobkyni 9,8 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 889 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému by náležela odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 216,70 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 960 Kč ve výši 2