11 C 247/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 9. 12. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení uzavřely strany dne 4. 10. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru„ [půjčka] [anonymizováno]“ č. [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 298 800 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 4 058,90 Kč měsíčně, splatných vždy k 20 dni v měsíci. Dle odst. 5.1 Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 6,90 % p. a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný však svou smluvní povinnost nesplnil řádně a včas, když neuhradil splátky za měsíce leden, únor a březen 2020. Žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 3. 2020 odstoupila od smlouvy a celý dluh se stal splatným ke dni 21. 3. 2020. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku složenou z částky 264 775,35 Kč na jistině, poplatků ve výši 250 Kč, neuhrazeného úroku dle Smlouvy ke dni splatnosti pohledávky ve výši 5 627,60 Kč, neuhrazeného úroku (se sazbou úroku Smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaného ke dni 26. 10. 2020 na částku 21 415,07 Kč, úroku ve výši 6,90 % p. a. z částky 265 025,35 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 265 025,35 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 28. 7. 2021 č. j. 11 C 247/2021-32 uložil soud žalovanému, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě ve věci samé s poučením, že pokud se včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod tomu brání, bude mít soud za to, že nárok žalobkyně uznává, a rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 153a odst. 3 o. s. ř.). Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 13. 8. 2021. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a soud má tedy za to, že nárok žalobkyně uznává v plném rozsahu. 3. Veden těmito úvahami soud dovodil podle § 157 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k § 153a o. s. ř., že v dané věci byly předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, a proto bez potřeby nařízení jednání rozhodl tak, jak je to patrné z výroku tohoto rozhodnutí, aniž by mu bylo umožněno přezkoumat věcnou správnost žaloby a aniž by bylo třeba žalobou uplatněný nárok právně kvalifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 740,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 602 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 265 025,35 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč.