11 C 280/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 10. 5. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 67 900 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení provedla žalobkyně na základě pokynu strážníka Městské policie hlavního města Prahy dne 8. 11. 2011 odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedeného odtahu žalovaný, na střežené parkoviště provozované žalobkyní a vyzvednuto dne 28. 6. 2018. Žalovaný byl o odtahu předmětného vozidla informován dopisem ze dne 23. 1. 2012. V souladu s nařízením hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013 (od 1. 4. 2013) a nařízením č. 13/2001 (do 31. 3. 2013) tak žalobkyni vznikl nárok na uhrazení ceny odtahu ve výši 1 900 Kč a parkovného, které činí za 1. až 3. den parkování 250 Kč denně, za 4. až 180. den parkování 400 Kč denně a za každý další i jen započatý den od 180. dne po přitažení vozidla na parkoviště 50 Kč. Odtažené vozidlo bylo umístěno na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní v období od 8. 11. 2011 do 28. 6. 2018, kdy bylo žalovaným vyzvednuto. Pohledávka žalobkyně odpovídající období od 8. 11. 2011 do 9. 10. 2014 byla žalobkyni pravomocně přiznána Rozsudkem okresního soudu v Kolíně č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2015. V podané žalobě žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení pohledávky ve výši 67 900 Kč za období od 10. 10. 2014 do 28. 6. 2018. Přes předžalobní upomínku ze dne 23. 3. 2021 žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V předmětné věci dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze zřizovací listiny ze dne 9. 7. 2013 soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem hlavního města Prahy jako příspěvková organizace. Na základě této zřizovací listiny je žalobkyně mimo jiné oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. 6. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] soud zjistil, že žalobkyně provedla na pokyn strážníka Městské policie hlavního města Prahy dne 8. 11. 2011 odtah vozidla značky Škoda, [registrační značka]. 7. Z karty vozidla NAA [číslo] a z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2010 soud zjistil, že provozovatelem odtaženého vozidla je od 1. 9. 2010 žalovaný. 8. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne 16. 12. 2011 soud zjistil, že žalobkyně informovala předchozího majitele předmětného vozidla o provedení odtahu jím provozovaného motorového vozidla, [registrační značka] ze dne 8. 11. 2011 a vyzvala ho k jeho převzetí. 9. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne 23. 1. 2012 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o provedené odtahu jím provozovaného motorového vozidla, [registrační značka] ze dne 8. 11. 2011 a vyzvala ho k jeho převzetí. Žalovaný byl upozorněn, že mu bude účtována cena za odtah vozidla a parkovné v souladu s Vyhláškou hl. m Prahy č. 13/2001. Dle dodejky bylo oznámení zasláno žalovanému dne 24. 1. 2012. 10. Z usnesení Rady hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že bylo přijato nařízení o maximálních cenách za nucené dotahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které stanovilo maximální cenu za úplný nucený odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a dále maximální cenu za parkovné ve výši 250 Kč denně za 1. až 3. den parkování, ve výši 400 Kč denně za 4. až 180. den parkování a dále ve výši 50 Kč denně za každý další den po 180. dni parkování. 11. Z pravomocného rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 2. 2015 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyni byla přiznána pohledávka vůči žalovanému ve výši 131 050 Kč s příslušenstvím za odtažení vozidla a parkovné. 12. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 67 900 Kč za období od 10. 10. 2014 do 28. 6. 2018. 13. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně. Žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hl. městě Praze, a § 23 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a jako taková je oprávněna na území hlavního města Prahy provádět odtahy vozidel. 14. Ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podává výčet míst, na nichž nesmí řidič zastavit a stát. 15. Dle § 2 odst. 1 nařízení hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013 činí maximální cena za úplný odtah částku ve výši 1 900 Kč. Maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí dále dle § 2 odst. 3 tohoto nařízení za 1. až 3. den 250 Kč denně, od 4. dne do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč denně a od 181. dne 50 Kč denně. 16. Dle § 2 písm. b) zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu, je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla dne 8. 11. 2011 odtah motorového vozidla značky Škoda, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl k datu odtahu žalovaný. Na základě toho vznikl žalobkyni nárok na úhradu za odtah a parkovné v souladu s nařízením hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013. Bylo na žalovaném, aby parkovné za období od 10. 10. 2014 do 28. 6. 2018 uhradil. To však žalovaný neučinil, soud proto uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 671,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 716 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 900 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemný návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 595,60 Kč.