11 C 298/2020-95 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se podáním ze dne 2. 10. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 74 400 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalobce s žalovaným dne 25. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému bezúročně peněžní prostředky ve výši 87 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit do tří měsíců od podpisu této smlouvy. Pro případ, že by žalovaný nevrátil poskytnutou částku řádně a včas, zavázal se také uhradit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,28% z dlužné částky za každý započatý kalendářní den prodlení. Žalovaný uhradil žalobci dne 9. 12. 2019 částku 7 000 Kč a dne 8. 1. 2020 částku 5 600 Kč. Zbytek dlužné částky ve výši 74 400 Kč žalovaný do dnešního dne neuhradil i přes předžalobní výzvu mu zaslanou dne 12. 6. 2020. 2. Jelikož pobyt žalovaného nebyl znám, ustanovil soud žalovanému dne 3. 11. 2021 opatrovníka. Opatrovník se podáním ze dne 5. 11. 2021 vyjádřil, že nemá možnost se s žalovaným spojit a nejsou mu známy žádné skutečnosti ani důkazy, které by mohl uvést na obranu žalovaného. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobce podáním ze dne 18. 5. 2021 a opatrovník žalovaného podáním ze dne 5. 11. 2021 souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Ze smlouvy o zápůjčce (č. 1 8 - 9) ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku 87 000 Kč. Byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,28 % za každý započatý den prodlení pro případ, že by žalovaný nevrátil zápůjčku do tří měsíců od podpisu této smlouvy, tedy do 25. 1. 2020. 5. Z uznání dluhu žalovaného (č. 1 79) ze dne 27. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný dne 9. 12. 2019 vrátil žalobci částku 7 000 a dne 8. 1. 2020 částku 5 600 Kč. Zbytek zapůjčené částky ve výši 74 400 Kč zůstal neuhrazený. 6. Z výzvy k plnění předcházející žalobě (č. 1 7) ze dne 12. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Z hlediska skutkového stavu má na základě výše uvedených skutečností soud za prokázané, že žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2019 žalovanému částku 87 000 Kč v hotovosti se splatností dne 25. 1. 2020, což žalovaný stvrdil svým podpisem na dané smlouvě. Žalovaný vrátil žalobci dne 9. 12. 2019 částku 7 000 Kč a dne 8. 1. 2020 částku 5 600 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, když zbylou dlužnou částku ve výši 74 400 Kč žalobci do dnešního dne neuhradil. Žalovaný svůj dluh uznal dne 27. 10. 2020 a toto stvrdil svým úředně ověřeným podpisem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván výzvou ze dne 12. 6. 2020. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud shledal nárok žalobce důvodným ohledně dlužné částky i sjednaných úroků ve výši 0,28% z dlužné částky za každý započatý kalendářní den prodlení vzhledem k prodlení žalovaného. To ostatně učinil nesporným i žalovaný, když dne 27. 10. 2020 v uznání dluhu potvrdil žalobcova tvrzení. Tímto uznáním žalovaný založil vyvratitelnou domněnku, že dluh v době uznání trval. Žalovaný v řízení netvrdil, tím méně prokázal, že by dluh době uznání netrval či zanikl následně, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení ve sjednané výši 0,28% z dlužné částky denně. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 692 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 720 Kč, náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 74 400 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 100 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. 14. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené opatrovnice žalovaného bylo rozhodnuto dle ust. § 7 a. t. ve spojení s ust. § 12a a. t., přičemž ustanovené opatrovnici žalovaného byla přiznána odměna za dva úkony právní služby po 3 280 Kč a náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě).