11 C 429/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení výše uvedené částky, která dle tvrzení žalobkyně představuje dluh žalovaného za jeho ošetření a pobyt v [zařízení] [zařízení] [zařízení] [zařízení] provozované žalobkyní dne 18. 10. 2019. K úhradě těchto nákladů vystavila žalobkyně žalovanému téhož dne daňový doklad č. 194468 na částku 1 950 Kč se splatností dne 17. 11. 2019. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal dne 18. 10. 2019. Doposud však žalobkyni neuhradil ani část dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 18. 10. 2019 ošetřen a pobýval v [zařízení] [zařízení] [zařízení] [zařízení] provozované žalobkyní. Žalovanému byl téhož dne vystaven daňový doklad č. 194468 k úhradě nákladů za pobyt a ošetření v celkové výši 1 950 Kč se splatností dne 17. 11. 2019. Žalovaný dne 18. 10. 2019 svůj dluh ve výši 1 950 Kč vůči žalobkyni písemně uznal. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh ve výši 1 950 Kč vůči žalobkyni řádně uznal, a to jak co do formy, tak obsahu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se ocitl v prodlení s plněním svého závazku vůči žalobkyni, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ode dne následující po splatnosti dluhu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 30. 6. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 26. 10. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 9. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení uznaného dluhu za ošetření), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků. 10. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že výzva k plnění ze dne 30. 6. 2020 naplňuje požadavky § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť obsahuje pouze základní skutkový, nikoliv však právní rozbor. Soud tak předmětnou upomínku posoudil jako jednoduchou výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za tento úkon právní služby přiznal žalobkyni náhradu za mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny.