12 C 250/2019-147 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 1. 2. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky představující náhradu za bezdůvodné užívání nebytového prostoru. Žalobce svůj nárok odůvodnil následovně: Žalobce je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] jiný nebytový prostor, v budově [adresa], bytový dům, na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ jednotka“). Žalovaná měla tuto jednotku pronajatou na základě nájemní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem jednotky, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Nájemní vztah skončil uplynutím doby dne 30. 9. 2018. Žalovaná nadále užívala jednotku bez právního důvodu až do září 2019, kdy došlo k vyklizení v rámci exekučního řízení. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení náhrady za užívání jednotky bez právního důvodu, a to ve výši sjednaného nájemného 7 500 Kč a platby za služby ve výši 700 Kč za měsíc prosince 2018 a leden 2019, tj. celkem 16 400 Kč, a dále úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Po podání žaloby žalobce zjistil, že jednatel žalované složila do soudní úschovy částku 16 400Kč. V průběhu paralelně probíhajících jednání vedených pod sp.zn. 11 C 232/2019 a 8 C 136/2019, bylo zjištěno, že složená částky má pokrývat úhradu za nájemné za žalovanou v měsících prosinec 2018 a leden 2019. Usnesením Obvodního soud pro Prahu 3 č.j. 13 Sd 3/2019-53, bylo rozhodnuto o vydání úschovy žalobci. Částka byla žalobci vydána 4. 10. 2019. Žalobce proto vzal svou žalobu co do jistiny zpět, a nadále požaduje pouze zákonné úroky z prodlení z částky 8 200Kč od 2. 1. 2019 do 4. 10. 2019 a za částky 8 200Kč od 2. 2. 2019 do 4. 10. 2019, celkem požaduje na úrocích 1 141,21Kč. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává. Namítala nedostatek pasivní legitimace, neboť nájemní smlouva o pronájmu výše specifikované jednotky nebyla uzavřena se žalovanou, ale s jednatel žalované, paní [jméno] [příjmení], jako fyzickou osobou. Nájemní smlouvu s žalovanou označila jednatel žalované za zfalšovanou. K bezdůvodnému obohacení uvedla, že každý měsíc ukládala do úschovy ke zdejšímu soudu částku odpovídající dlužnému nájemnému. 3. Soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu: Žalobce je vlastníkem jednotky [číslo] v budově [adresa], na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] a dle informace o řízení u katastrálního úřadu ze dne 2. 1. 2019 byl žalobce vlastníkem jednotky i v měsíci březnu 2019. Předchozím vlastníkem jednotky (před rozdělením domu na jednotky též uváděna jako prostor [číslo]) byla [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. 4. Dne 12. 3. 2012 došlo k uzavření nájemní smlouvy, jejímž předmětem byla jednotka (dle smlouvy prostor [číslo]). Na straně pronajímatele vystupovala ve smlouvě [právnická osoba] Mezi stranami bylo sporné, zda na straně nájemce byla smlouva uzavřena se žalovanou, nebo s paní [jméno] [příjmení], jednatel žalované, jako fyzickou osobou. Oba účastníci předložili k prokázání svého tvrzení nájemní smlouvu ze dne 12. 3. 2012. V listině předložené žalobcem na straně nájemce vystupuje žalovaná, v listině předložené žalovanou vystupuje na straně nájemce [jméno] [příjmení]. Dle obou smluv měl nájem skončit ke dni 31. 3. 2013. Mezi žalovanou a [právnická osoba] bylo postupně uzavřeno celkem sedm dodatků k nájemní smlouvě ze dne 12. 3. 2012, jimiž byl nájem prodlužován, a to až do 30. 9. 2018. V žádném z těchto dodatků nefiguruje na straně nájemce fyzická osoba„ [jméno] [příjmení]“. 5. Z žádné z dalších listin nevyplývá, že by žalované někdy zpochybnila své nájemní právo, či že by se paní [jméno] [příjmení] domáhala uznání svého postavení nájemce. Naopak z komunikace, které mezi žalovanou a [právnická osoba] a následně žalobcem počínající v září 2018 ohledně nájmu jednotky, má soud jednoznačně za prokázané, že jak původní pronajímatel tak žalované, považovali za nájemce předmětných prostor žalovanou a že žalovaná tyto prostory fakticky, až do svého exekučního vyklizení užívala. (viz dopis ze dne 20. 9. 2018, 27. 9. 2018, 4. 10. 2018, 9. 10. 2018, 16. 10. 2018, 20. 11. 2018 a předžalobních výzev ze dne 3. 12. 2018 23. 1. 2019, 1. 3. 2019 a 4. 4. 2019) Soud považuje za nutné zdůraznit, že žalovaná na dopisy reagovala a nikdy se proti vyklizení či proti uplatněným nárokům na úhradu nájemného nebránila tím, že by nebyla nájemce a ani tím, že tvrdila, že předmětné prostory neužívá. 6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 3. 2019, č. j. 19 C 725/2018-54 soud zjistil, že žalované byla uložena povinnosti vyklidit jednotku. K vyklizení jednotky došlo v rámci exekučního řízení. 7. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalované je osobou pasivně věcně legitimovanou ve sporu, námitku nedostatku této legitimace vznesené jednatel žalované, soud považuje pouze za účelovou. 8. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalovanou jako nájemkyní a [právnická osoba] jako pronajímatelkou existoval nájemní vztah, který skončil ke dni 30. 9. 2018. Ke dni ukončení nájmu činilo nájemné podle Dodatku [číslo] ze dne 20. 9. 2017 částku 7 500 Kč měsíčně a úhrada za služby byla sjednána v paušální výši 700 Kč měsíčně. Obě částky byly splatné do každého prvního dne daného kalendářního měsíce. 9. Soud dále zjistil, že paní [jméno] [příjmení] jako fyzická osoba uložila do soudní úschovy částku 16 400 Kč pro neznámého příjemce s tím, že se jedná o nájemné za užívání jednotky za měsíce prosinec 2018 a leden 2019. V návrhu ze dne 30. 1. 2019 byla uvedena paní [jméno] [příjmení] jako složitel, příjemce byl uveden„ neznámý“. Úschova byla soudem přijata pravomocným usnesením ze dne 3. 6. 2019 O úschovu se přihlásil dne 16. 5. 2019 žalobce, a protože složitelka nereagovala na výzvy soudu, byla úschova usnesením 13 Sd 3/2019-53, které nabylo právní moci dne 24. 8. 2019 vydána, po té co bylo odmítnuto odvolání složitelky, žalobci. Žalobce obdržel úschovu 4. 10. 2019. 10. Po právní stránce posoudil soud jednání žalované, která v měsících prosince 2018 a lednu 2019 užívala jednotku bez právního titulu, jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dlužná částka byla uhrazena až 4. 10. 2019, kdy na tuto částku bylo započteno plnění poskytnuté z úschovy složené paní [jméno] [příjmení]. V daném případě je bez významu, že jednatel žalované jako fyzická osoba složila do soudní úschovy částky odpovídající dlužné úhradě za bezdůvodné obohacení, neboť dlužníkem nebyla [jméno] [příjmení], ale žalovaná. Po provedeném dokazování je také zřejmé, že nebyly splněny hmotně právní podmínky úschovy dle § 1953 o. z., neboť věřitel pro přijetí plnění za užívání jednotky není a nebyl v době složení finančním prostředků neznámý, když nejpozději dopisem z 23. 1. 2019 byla žalovaná (stejně tak i její jednatel – složitelka) obeznámena s tím, že žalobce je vlastníkem předmětné jednotky. Tudíž i z toho důvodu by nemohly nastat soluční účinky úschovy, a proto žalovaná byla až do 4. 10. 2019 v prodlení s plněním peněžitého závazku. 11. Žalobce má dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to za období od splatnosti jednotlivých částek do jejich uhrazení. Soud proto žalobě vyhověl a to zcela, když ve výpočtu strany žalující neshledal žádných pochybení. 12. Soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 430,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 400 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 890 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 620 Kč ve výši 1 810,20 Kč.