19 C 284/2020-57 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované vyklidit a odevzdat žalobkyni prostor nesloužící k bydlení v [identifikace nemovité věci] podlaží domu na adrese [adresa], [adresa] o celkové ploše [výměra] (dále jen„ prostoru nesloužícího k bydlení“). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla nájemkyní prostoru nesloužícího k bydlení na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne [datum], ve znění doplňku [číslo] nájemní smlouvy ze dne [datum]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 25. 10. 2019 udělila žalobkyně žalované v souladu s nájemní smlouvou (pro neplacení nájemného a úhrad za služby) výpověď nájmu prostoru nesloužícího k bydlení s jednoměsíční výpovědní dobou, kdy uvedená výpověď byla žalované dodána do její datové schránky dne 25. 10. 2019. Nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou tak zanikl ke dni skončení nájmu, tj. k 30. 11. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 13. 7. 2020, který byl žalované dodán do její datové schránky dne 13. 7. 2020, k vyklizení a předání prostoru nesloužícího k bydlení. Žalovaná však dosud prostor nesloužící k bydlení nevyklidila a žalobkyni nepředala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že z její strany opravdu došlo k opožděným platbám nájemného, které byly dle žalované způsobeny organizační neschopností, kdy žalovaná ztratila kontrolu nad svými pravidelnými platbami. K zaslané výpovědi z nájmu ze dne 25. 10. 2019 žalovaná uvedla, že byla skutečně doručena do její datové schránky, kterou však žalovaná nevybírala, proto se s výpovědí seznámila až mnoho měsíců po jejím doručení. Žalovaná se následně snažila nastalou situaci řešit, ale nebyla úspěšná. Žalovaná dále ve vyjádření uvedla, že pokud bude nezbytné, aby prostor nesloužící k bydlení vyklidila, navrhuje stanovení lhůty k vyklizení tak, aby bylo technicky možné prostory vyklidit bez velkých materiálních škod. 3. K vyjádření žalované se žalobkyně mimo jiné vyjádřila tak, že na žalobě trvá, ale souhlasí s odkladem povinnosti žalované prostor nesloužící k bydlení vyklidit a předat žalobkyni ke dni 31. 3. 2021. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z informace o pozemku [identifikace nemovité věci] [číslo] [identifikace nemovité věci]. [identifikace nemovité věci] [část obce], [list vlastnictví], jehož součástí je stavba [adresa], na adrese [adresa], že žalobkyni byla svěřena správa této nemovitosti ve vlastnictví obce ([obec] [obec]). Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou podle zákona č. 116/1990 Sb. soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi účastníky řízení. Předmětem smlouvy byl nájem nebytového prostoru ([identifikace nemovité věci]) v [identifikace nemovité věci] podlaží domu [adresa], v [katastrální uzemí], v ulici [ulice a číslo]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Dle čl. VI. odst. 6 smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že prodlení se zaplacením nájemného či úhrad za služby je pro pronajímatele důvodem pro výpověď nájemní smlouvy s výpovědní lhůtou jeden měsíc, která končí uplynutím posledního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Dle čl. VIII. písm. c) smlouvy nájemní vztah končí písemnou výpovědí pronajímatele pro důvody uvedené v čl. III odst. 2, čl. VI. odst. 6, čl. VII. odst. 6,7,8 a odst. 13. K uvedené smlouvě byl mezi účastníky dne [datum] uzavřen dodatek [číslo] č. j. [spisová značka] [číslo]. Z výpočtového listu ze dne 30. 7. 2012 soud zjistil, že měsíční nájem a zálohy na služby činil 11 390 Kč. Z výpovědi nájmu nebytového prostoru ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vypověděla žalované nájem prostor nesloužících k bydlení. Jako důvod výpovědi bylo uvedeno opakované hrubé porušení povinností nájemce spočívající v neplacení nájemného a úhrad za služby po dobu delší 1 měsíc. Žalobkyně žalovanou poučila o právu vznést proti výpovědi písemné námitky ve smyslu ust. § 2314 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Z doručenky datové schránky ID [číslo] soud zjistil, že výpověď z nájmu byla dodána do datové schránky žalované dne 25. 10. 2019. Z dopisu ze dne 13. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení a odevzdání prostor nesloužících k bydlení nejpozději do 31. 7. 2020 s upozorněním, že pokud v uvedeném termínu vyklizený prostor nesloužící k bydlení žalobkyni nepředá, bude žalobkyně nucena podat žalobu na vyklizení u soudu. Z doručenky datové schránky ID [číslo] soud zjistil, že výzva k vyklizení byla dodána do datové schránky žalované dne 13. 7. 2020. Z vybraných pohybů na účtu žalované soud zjistil, že žalovaná nehradila nájemné pravidelně. Žalovaná navíc nesporuje skutečnost, že byla v prodlení s platbami nájemného, proto soudu tuto skutečnost dále nezkoumal a bral ji jako nespornou. Z dopisu ze dne 25. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o zpětvzetí výpovědi z nebytového prostoru na adrese [ulice a číslo]. V uvedeném dopise žalovaná uvádí, že reaguje na výzvu k vyklizení nebytového prostoru na základě výpovědi. Ze sdělení žalobkyně ze dne 31. 7. 2020, [číslo jednací], soud zjistil, že nebylo vyhověno žádosti žalované o snížení nájemného z důvodu vyhlášení nouzového stavu v období koronavirové pandemie. Z dopisu ze dne 4. 8. 2020, [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že dluží na nájemném a službách poskytovaných s užíváním prostor nesloužících k bydlení ke dni 30. 6. 2020 částku 55 819 Kč s příslušenstvím a vyzvala ji k uhrazení uvedené dlužné částky do 20. 8. 2020. 6. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem prostor nesloužících k bydlení. Nájemní vztah účastníků skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 11. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení a odevzdání prostor nesloužících k bydlení, žalovaná však dosud nebytový prostor nevyklidila a žalobkyni neodevzdala. 7. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 1040 odst. 1 o. z., dle kterého platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 8. V daném řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná byla na základě nájemní smlouvy nájemcem prostor nesloužících k bydlení. Nájemní vztah skončil v souladu s nájemní smlouvou ze dne [datum], ve znění doplňku [číslo] nájemní smlouvy ze dne [datum], uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 11. 2019, když výpověď nájmu byla žalované dodána do datové schránky dne 25. 10. 2019. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 13. 7. 2020, který byl žalované dodán do datové schránky dne 13. 7. 2020, k vyklizení a odevzdání prostor nesloužících k bydlení a to nejpozději do 31. 7. 2020. To žalovaná neučinila, nadále prostor nesloužící k bydlení užívá a zasahuje tak do vlastnického práva pronajímatele (žalobkyně) ve smyslu ust. § 1040 odst. 1 o.z. Soud na základě výše uvedené žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna předmětný prostor nesloužící k bydlení vyklidit a vyklizený jej předat žalobkyni. Lhůtu pro vyklizení stanovil soud s ohledem na vyjádření účastníků do 31. 3. 2021 (§ 160 o. s. ř.). 9. Soud uvádí, že doručení výpovědi ze dne 25. 10. 2019 žalované bylo žalobkyní prokázáno. Skutečnost, že žalovaná nekontrolovala svou datovou schránku, kterou si sama zřídila je v daném případě irelevantní. Dle ust. § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.„ O dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se s tímto projevem vůle seznámil. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit„ (viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s.). Žalovaná tedy měla možnost se s výpovědí ze dne 25. 10. 2019 seznámit, to že tak neučinila nelze přičítat k tíži žalobkyně. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a paušální náhrada za 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2