19 C 349/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se doručenou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 540 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však za duben 2019, červenec 2019 až září 2019 neuhradil poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tj. částku v celkové výši 540 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného o uhrazení dlužné částky, žalovaný však dosud dlužnou částku neuhradil. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 17. 7. 2020, přičemž poplatky byly splatné nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Žalobkyně tak úroky z prodlení kapitalizovala na částku v celkové výši 52,93 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný, přestože mu bylo řádně a včas doručeno předvolání k ústnímu jednání, nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého platí, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný se přihlásil jako televizní poplatník. Za duben 2019, červenec 2019 až září 2019 dluží žalovaný celkem 540 Kč. Upomínkami ze dne 7. 12. 2019, 21. 1. 2020 a 25. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, uvedené upomínky byly žalovanému zaslány, jak vyplývá z přiložených dodejek. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaný splnil svou povinnost stanovenou ust. § 3 odst. zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů a přihlásil se ke své poplatkové povinnosti. Poplatek byl dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužné poplatky za shora specifikované období v celkové výši 540 Kč zaplatil, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný dostala do prodlení, vznikl žalobkyni zároveň také nárok na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Soud proto žalovanému uložil také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v kapitalizované výši 52,93 Kč. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady na právní zastoupení žalobce nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. 4. 2016 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské částí (nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09), [žalobkyně] (nález ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, a nález ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14), [právnická osoba] [právnická osoba] (nález ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 474/13), nebo fakultní nemocnice (nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11). Náklad na zastoupení advokátem bude u těchto účastníků účelně vynaloženým pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude např. předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. (viz např. nález ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2049/11, bod 23, a nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. II. ÚS 1215/10). Taktomu však v daném případě není. Soud v projednávané věci s ohledem na nastíněné názory nepovažuje náklady řízení žalobkyně spojené s právním zastoupením za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni tak přiznal jen náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a paušální odměně nezastoupeného účastníka. Soudní poplatek činil 400 Kč a paušální náhrada činila 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba, výzva k plnění). Celkem náklady řízení činí 600 Kč. Soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení upravující tzv. formulářové žaloby, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se dlužných televizních poplatků a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci.