19 C 439/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení 1 387,25 Kč s tím, že jde o dluh žalované za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací poskytovaných žalobkyní (tzv.„ služby třetích stran“), a to dle smlouvy [číslo] ze dne 3. 10. 2017, [číslo] ze dne 12. 9. 2019, [číslo] ze dne 26. 8. 2019 a [číslo] ze dne 27. 7. 2012. Dále k tomu žalobkyně uvedla, že žalovaná nezaplatila vyúčtování [číslo] splatné dne 22. 2. 2020, z něhož je nárokováno 588,97 Kč, [číslo] splatné dne 22. 3. 2020, z něhož je nárokováno 515,26 Kč a [číslo] splatné dne 22. 4. 2020, z něhož je nárokováno 283,02 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě žalobkyní předložených důkazů má soud za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytování elektronických komunikací, na jejichž základě poskytovala žalobkyně žalované služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, které měla žalovaná platit dle vystavených vyúčtování. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když neplatila vyúčtované ceny služeb třetích stran, o čemž svědčí žalobkyní předložené faktury. Celkový dluh žalované činí 1 387,25 Kč. 6. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o poskytování elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaná porušila své povinnosti řádně a včas platit vystavená vyúčtování, což nijak nepopřela ani nepředložila vlastní důkazy, kterými by tvrzení a důkazy žalobkyně vyvrátila. S ohledem na uvedené proto soud žalobě vyhověl jako důvodné. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1, 14b odst. 1, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif”) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), advokátního tarifu po 100 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).