19 C 454/2020-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 75 674 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovanou jako nájemcem dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které žalovaná užívala až do srpna 2019 byt [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemku [identifikace nemovité věci] [identifikace nemovité věci], v [katastrální uzemí], [územní celek]. Za užívání uvedeného bytu se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši 11 500 Kč měsíčně a zálohy na poplatcích za služby spojené s užíváním bytu ve výši 470 Kč měsíčně, od 1. 1. 2019 ve výši 940 Kč měsíčně. Žalovaná nájemné a zálohy řádně nehradila, žalobkyně eviduje u žalované nedoplatek na nájemném a na zálohách za období od listopadu 2018 do srpna 2019 v celkové výši 75 674 Kč. Žalovaná následně dne 25. 7. 2019 dluh co do důvodu a výše uznala s tím, že se jej zavázala uhradit ve lhůtě do 3 měsíců od uznání dluhu. Dosud však žalovaná ničeho neuhradila. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z informace o pozemku soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku [identifikace nemovité věci] [identifikace nemovité věci], k. ú. [část obce], jehož součástí je budova [adresa] na adrese [ulice a číslo]. Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne [datum]. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 8. 2019. Žalovaná měla hradit nájemné ve výši 11 500 Kč a zálohy na služby ve výši 470 Kč. Z uznání dluhu ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná uznala dluh ve výši 75 674 Kč z titulu dlužného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala dluh žalobkyni uhradit nejpozději do tří měsíců od podepsání uznání dluhu. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.”), dle kterého platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí vůči žalované vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 75 674 Kč ve smyslu ust. § 2053 o. z. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, případně že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinila. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 3 784 Kč, odměně advokáta za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 4 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), náhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč Celkem náklady řízení činí 12 664 Kč.