19 C 5/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2020 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 3 048 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: -) žalovaná dne 2. 7. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] linkou [typ dopravního prostředku], kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřela smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná porušila povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaná dosud i přes výzvu neuhradila. -) žalovaná dne 1. 7. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] linkou [číslo] kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřela smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná porušila povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaná dosud i přes výzvu neuhradila. Soud dále zjistil, že je u něho vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], a to na základě žaloby ze dne 16. 11. 2020, kterou podala žalobkyně vůči žalované. Uvedenou žalobou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 6. 8. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] – linkou [číslo] kterou provozovala žalobkyně, čímž uzavřela smlouvu o přepravě. Následnou kontrolou revizorem žalobkyně se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná porušila povinnosti cestujícího a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, které žalovaná dosud i přes výzvu neuhradila. Soud usnesením ze dne 25. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl, že se řízení ve věcech vedených u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] se spojují ke společnému řízení a vedeny budou nadále pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná se k žalobám nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaná cestovala dne 2. 7. 2020 hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] - linkou [typ dopravního prostředku], který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázala jízdním dokladem. Žalované bylo uložené jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaná cestovala dne 1. 7. 2020 hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] - linkou [číslo] který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázala jízdním dokladem. Žalované bylo uloženo jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaná cestovala dne 6. 8. 2020 hromadným dopravním prostředkem: [typ dopravního prostředku] - linkou [číslo] který provozovala žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázala jízdním dokladem. Žalované bylo uloženo jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dle informací pro cestující činí přirážka 1 500 Kč. Dle čl. 8 bod 4 smluvních přepravních podmínek cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1 500 Kč a výše jízdného je stanovována podle tarifu dopravce. Žalovaná byla o úhradu vyzývána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to dopisem ze dne 22. 9. 2020 a dopisem ze dne 2. 11. 2020. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, posoudil soud jednání žalované dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), ve spojení s ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, ve znění pozdějších předpisů s použitím smluvních přepravních podmínek [systém dopravy] [systém dopravy] [systém dopravy] (dopravce) ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Žalobkyně prokázala, že žalovaná opakovaně použila veřejného dopravního prostředku, a tím, že se neprokázala platnou jízdenkou, vzniklo žalobkyni jako dopravci v každém z těchto případu právo požadovat zaplacení jízdného (3 x 24 Kč) a přirážky k jízdnému (3 x 1 500 Kč). Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že pohledávku žalobkyně v celkové výši 4 572 Kč zaplatila, to však žalovaná neučinila. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které žalobkyni vzniklo právo dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Dle ust. § 140 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelnost nákladů řízení působí jako podmínka pro přiznání jejich náhrady, která působí v procesním právu jako pojistka proti zneužívání tohoto institutu. Je nutné zkoumat účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkům předestřené náklady účelné resp. důvodně vynaložené (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, III. ÚS 3000/11). Soud při zkoumání spisu zjistil, že žalobkyně ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] podala proti žalované žalobu, která byla soudu doručena dne 10. 11. 2020, a ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] podala žalobu proti stejné žalované, která byla soudu doručena dne 16. 11. 2020. Z toho důvodu soud ve smyslu ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. řízení spojil pod spisovou značku [spisová značka]. Podmínkou spojení věcí je zájem hospodárnosti řízení, neboť v zájmu procesní ekonomie nebude spojení věcí tehdy, jestliže by se jejich společným projednáním nedosáhlo úspory nákladů soudu ani účastníků (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 764). Taktomu bylo i v daném případě, kdy došlo ke spojení věcí nejen z důvodu toho, že se týkaly týchž účastníků, ale i z důvodu zájmu hospodárnosti řízení. Náhradu nákladů řízení sice ovládá zásada úspěchu ve věci se zásadou zavinění, tj. podle procesního výsledku, který je v daném případě na straně žalobkyně, nicméně soud má s ohledem na výše uvedené za to, že náklady ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nebyly vynaloženy účelně. Není tak splněna podmínka ust. § 140 odst. 1 o.s.ř., a proto rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”) po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve věci vedené původně pod sp. zn. [spisová značka], neboť tyto nebyly vynaloženy účelně, když žalobkyně mohla uplatnit oba nároky v rámci jedn