21 C 2/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2020 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 180 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný využil dne 16. 1. 2018 a dne 27. 3. 2018 u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu. Za využití této lékařské pohotovostní služby vznikla žalovanému povinnost uhradit regulační poplatek ve výši stanovené ust. § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] na částku 90 Kč, splatnou dne 24. 1. 2018 a fakturou [číslo] splatnou dne 4. 4. 2018. Žalovaný dluh písemně uznal uznáním dluhu, a to co do důvodu i výše dluhu. Žalovaný však dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovanému byl za využití služeb lékařské pohotovosti u žalobkyně vyúčtován dvakrát regulační poplatek po 90 Kč, a to daňovým dokladem [číslo] splatným dne 24. 1. 2018 a daňovým dokladem [číslo] splatným dne 4. 4. 2018. Žalovaný dluh za pohotovostní ošetření uznal co do důvodu i výše, a to písemným uznáním dluhu ve výši 90 Kč ze dne 16. 1. 2018 s tím, že se jej zavázal uhradit nejpozději do 24. 1. 2018 a dále písemným uznáním dluhu ve výši 90 Kč ze dne 27. 3. 2018 s tím, že se jej zavázal uhradit nejpozději do 4. 4. 2018. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2018 vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí vůči žalovanému vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 90 Kč ve smyslu ust. § 2053 o. z. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinil, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle ust § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění) ve spojení s ust. § 2 odst. 1.