5 C 272/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 14. 10. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 255,23 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], jejichž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceník. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a za splnění smluvních podmínek mu současně zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran. Žalovaný se za poskytnuté služby zavázal zaplatit vyúčtované ceny. Dne 20. 7. 2018 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli také kupní smlouvu na zařízení a dohodu o splátkách ceny zařízení [číslo], na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto ke koupi zařízení Huawei LTE CPE B310, které se zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek ve výši 60 Kč na základě vystaveného vyúčtování. Pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou některé ze splátek, byla ve smlouvě sjednána možnost žalobkyně zesplatnit zbývající část kupní ceny zařízení. Žalovaný řádně neplnil povinnost vyplývající z předmětných smluv, když neuhradil řádně a včas vystavená vyúčtování. Konkrétně šlo o vyúčtování [číslo] splatné dne 3. 1. 2019, [číslo] splatné dne 3. 2. 2019, [číslo] splatné dne 6. 3. 2019, [číslo] splatné dne 3. 4. 2019, [číslo] splatné dne 4. 5. 2019, [číslo] splatné dne 3. 6. 2019, [číslo] splatné dne 4. 7. 2019, [číslo] splatné dne 3. 8. 2019, [číslo] splatné dne 3. 9. 2019. V důsledku porušení této povinnosti rozhodla žalobkyně o zesplatnění zbývající části kupní ceny koncového zařízení, kterou byl povinný uhradit na základě vyúčtování [číslo] splatného dne 4. 10. 2019. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 22. 5. 2020 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena mimo jiné kupní smlouva a dohoda o splátkách ceny zařízení, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto zařízení Huawei LTE CPE B310, jež se v dohodě zavázal splácet. Tuto svou povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil vyúčtování [číslo] splatné dne 3. 1. 2019, [číslo] splatné dne 3. 2. 2019, [číslo] splatné dne 6. 3. 2019, [číslo] splatné dne 3. 4. 2019, [číslo] splatné dne 4. 5. 2019, [číslo] splatné dne 3. 6. 2019, [číslo] splatné dne 4. 7. 2019, [číslo] splatné dne 3. 8. 2019, [číslo] splatné dne 3. 9. 2019 a [číslo] splatné dne 4. 10. 2019. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, také kupní smlouva na koncové zařízení. Žalovaný porušil svou povinnost platit řádně a včas vyúčtované splátky za zařízení. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, nezpochybnil žádná tvrzení žalobkyně ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na úhradu ceny za koncové zařízení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za 3 hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).