5 C 604/2017-153 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 28. 11. 2017, která byla téhož dne podána u soudu, se žalobci domáhali, aby soud uložil žalovanému zaplatit jim částku 835 540 Kč s úrokem z prodlení od 5. 12. 2013 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky. Žalobci tvrdili, že žalovaná částka představuje ušlý zisk žalobců, neboť žalovaný prodal dne 5. 12. 2013 třetí osobě věc, která patřila žalobci [celé jméno žalobce] a jeho manželce [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to hrob v oddělení [číslo] pražského vyšehradského hřbitova a přijal za tento prodej úhradu ve výši 850 000 Kč a tuto si ponechal. Tímto spáchal zločin podvodu, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, přičemž tento trest byl v odvolacím řízení zpřísněn Městským soudem v Praze o trest peněžitý. Po smrti manželky žalobce ad a), [jméno] [celé jméno žalobkyně], se rozšířil okruh poškozených v dědickém řízení o žalobkyně ad b), c) a d), dcery žalobce a jeho manželky [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil za žalobce částku 14 460 Kč za přemístění těla [jméno] [celé jméno žalobkyně] z vyšehradského hřbitova na hřbitov v Ďáblicích, požadují pouze částku 835 540 Kč. Sdělením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 2017 byl žalobce [celé jméno žalobce] upozorněn, s odkazem na ustanovení § 343 odst. 2 trestního řádu, na možnost vymáhat náhradu škody do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci to je od 5. 10. 2017 přednostně před vymáháním peněžitého trestu odsouzeného, aby nebyl zmařen nárok na náhradu škody. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, tvrdil, že žalobcům žádnou škodu nezpůsobil. Vznesl námitku promlčení nároku uplatněného žalobci. Tvrdil, že žalobce [celé jméno žalobce] se dozvěděl nejméně před datem 5. 10. 2014 z kontaktu s JUDr. [jméno] [příjmení], který v té době žalobce zastupoval. JUDr. [příjmení] byl s celou situací seznámen a žalobce tak nebyl zcela bez právního vědomí. Žalobní návrh byl podán u soudu v listopadu 2017, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty na uplatnění nároku na náhradu žalobcem požadované hypotetické škody. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] nejsou v řízení aktivně legitimovány, neboť předmětný hrob na [část obce] nebyl projednán v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dle rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 25T 67/2016 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5To 207/2017, ze dne 5. 10. 2017 byl odsouzen za to, že dle uvedených rozsudků způsobil škodu ve výši 850 000 Kč poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] a nikoliv žalobcům. Pokud soudy dospěly k závěru, že škoda ve výši 850 000 Kč byla způsobena Ing. [jméno] [příjmení] a o tuto částku se jeho majetek zmenšil, pak by logicky tuto částku nemohli požadovat žalobci, neboť pak by škoda činila přibližně 1 700 000 Kč. Žalobcům nesvědčí žádný právní titul, na jehož základě mohou předmětnou částku po žalovaném požadovat. 3. Žalobci vzali žalobní návrh zpět v té části, kterou bylo požadováno na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za den 15. 12. 2013. Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok I. rozsudku). 4. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25T 67/2016 bylo rozhodováno soudy opakovaně. S nárokem na náhradu škody se v adhezním řízení připojili jako poškození [celé jméno žalobce] s částkou 870 000Kč a [celé jméno žalobce] s částkou 870 000Kč. Rozsudkem ze dne 20. 3. 2017, č.j. 25T 67/2016-238, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] [datum narození] (žalovaný) je vinen, že dne 5. 12. 2013 ve své advokátní kanceláři v [obec a číslo], [ulice] [číslo] uzavřel jako prodávající s poškozeným [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji hrobky, včetně hrobového příslušenství, v odd. 10, na hrobovém místě 21, na vyšehradském hřbitově, k. ú. Vyšehrad v Praze 2, za částku 850.000 Kč, kterou převzal od poškozeného téhož dne, přičemž, aby získal tuto kupní cenu, nepravdivě poškozenému deklaroval, že je nejen nájemcem hrobového místa, ale i výlučným vlastníkem předmětu prodeje na základě dědictví po [jméno] [příjmení], které na něho převede, ačkoli věděl, že předmětná hrobka vč. hrobového příslušenství v tu dobu nebyla jeho vlastnictvím, neboť tuto hrobku prodal na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 manželům [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a že tak vlastnictví hrobky s hrobovým příslušenstvím na něho nemůže převést, přičemž využil skutečnosti, že po podpisu kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 nebyl tento prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů a nebyla ani uzavřena nájemní smlouva o nájmu hrobového místa s manžely [příjmení], a tak poté, co dne 5. 12. 2013 podal na Správě pražských hřbitovů„ Žádost o povolení prodeje hrobového, hrobkového, urnového příslušenství“, uzavřela Správa pražských hřbitovů, se sídlem Praha 3, Vinohradská 2807, nájemní smlouvu k hrobovému místu [číslo] v oddíle [anonymizováno] na vyšehradském hřbitově s poškozeným [příjmení] [příjmení], na základě které se poškozený [příjmení] [jméno] [příjmení] stal jen nájemcem hrobového místa, avšak nenabyl vlastnické právo k hrobce na něm zřízené, čímž způsobil poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] škodu ve výši 850.000 Kč. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č.j. 5 To 207/2017-353 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek zrušuje toliko ve výroku o trestu. Obžalovaný [celé jméno žalovaného] byl odsouzen – při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a nezměněném výroku o náhradě škody – podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 /dvou/ let; podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 /třiceti/ měsíců. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, § 39 odst. 7 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře jednoho sta denních sazeb po 3.000 Kč, tedy v celkové výměře 300.000 Kč; podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku, pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě, byl obžalovanému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 /šesti/ měsíců. Odvolání obžalovaného bylo zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 10. 2017 Nejvyšší soud usnesením č.j. 7 Tdo 62/2018-54 ze dne 14. 2. 2018 zrušil oba shora citované rozsudky a Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č.j. 25T 67/2016 – 444, Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] se zprošťuje obžaloby pro shora citovaný skutek, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] byli odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.8.2018 č.j. 5 To 250/2018-484 zamítl odvolání poškozených [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a napadený rozsudek č.j. 25T 67/2016-444 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č.j. 25T 67/2016 – 541 tak, že uznal žalovaného [celé jméno žalovaného] vinným, že vyhotovil a dne 18. 12. 2002 podepsal s poškozeným [celé jméno žalobce], [datum narození], ve své advokátní kanceláři kupní smlouvu, v níž byl obžalovaný uveden jako prodávající a manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako kupující a na základě které se manželé [celé jméno žalobce] měli stát vlastníky hrobky v odd. [číslo] na vyšehradském hřbitově, k. ú. Vyšehrad, Praha 2,„ vyplacené na dobu trvání hřbitova“, a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, za což měli obžalovanému uhradit kupní cenu ve výši 200.000 Kč, které také z toho důvodu a pro ten účel v době od 18. 12. 2002 do 20. 3. 2003 obžalovanému poškozený [celé jméno žalobce] ve dvou platbách po 100.000 Kč předal, a i když po podpisu této kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 nebyl tento prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů, a tudíž nebyla uzavřena nájemní smlouva s manžely [příjmení] k hrobovému místu, na kterém je hrobka zřízena, žili manželé [celé jméno žalobce] na základě této kupní smlouvy a informací od obžalovaného jakožto advokáta v přesvědčení, že celý hrob i s výlučným právem jeho užívání ke stanoveným účelům jim oprávněně náleží a obžalovaný ani jeho dědici k tomuto majetku nebudou uplatňovat žádné právo, jak bylo výslovně stanoveno i v dodatku ke kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2003, podepsaném obžalovaným, [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], načež po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] v říjnu roku 2013, za situace, kdy [celé jméno žalobce] hřbitovní sp