6 C 309/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 38 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky došlo dne 19. 8. 2019 k uzavření Rámcové smlouvy [číslo] (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne uzavřeli účastníci rovněž Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jímž žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč (dále též jako„ dodatek“). Poskytnutí kontokorentu bylo žalobkyní žalovanému schváleno. Z důvodu porušení podmínek poskytnutí kontokorentu, byl kontokorent žalovanému zablokován a dne 1. 10. 2020 došlo k jeho zesplatnění. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný žalobkyni dne 12. 11. 2020 částku 4 000 Kč, dále dne 29. 12. 2020 uhradil částku 4 000 Kč a dne 28. 1. 2021 uhradil částku 4 000 Kč Tyto uhrazené částky žalobkyně započetla na úhradu jistiny kontokorentu. Žalobkyně nadále eviduje za žalovaným dluh z poskytnutého kontokorentu co do částky 38 000 Kč, jež představuje nesplacenou jistinu kontokorentu, a co do částky 2 335,62 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok z kontokorentu do zesplatnění. Ani přes předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 1. 10. 2020, žalovaný žalobkyni nic nezaplatil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala zároveň i zaplacení úroku z prodlení ve výši 18,90 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 10. 2020 do 30. 10. 2020, dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 10. 2020 do 11. 11. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 31. 10. 2020 do 11. 11. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 46 000 Kč od 12. 11. 2020 do 28. 12. 2020, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 46 000 Kč od 12. 11. 2020 do 28. 12. 2020, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč od 29. 12. 2020 do 27. 1. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 42 000 Kč od 29. 12. 2020 do 27. 1. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 38 000 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 38 000 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 19. 8. 2019 k uzavření Rámcové smlouvy [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne byl na základě žádosti žalovaného uzavřen dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě kontokorentu k běžnému účtu č. [bankovní účet] s možností čerpání do 50 000 Kč a s roční úrokovou sazbou ve výši 18,90 %. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného, informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 1. 10. 2020 o zesplatnění kontokorentu. K uvedenému datu činil dluh žalovaného vůči žalobkyni celkem 52 335,62 Kč, který byl tvořen z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a smluvních úroků ve výši 2 335,62 Kč. Žalovaný po zesplatnění kontokorentu uhradil třemi splátkami žalobkyni celkem 12 000 Kč (splátka ze dne 12. 11. 2020, ze dne 29. 12. 2020 a ze dne 28. 1. 2021, viz Přehled plateb kontokorentu). Tyto splátky žalobkyně započetla na úhradu jistiny kontokorentu. Zbylou část poskytnutého kontokorentu ve výši 38 000 Kč (jež představuje dlužnou jistinu) spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 335,62 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 1. 10. 2020. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době, jinak do měsíce, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dlužník je ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny, lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 10. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil ujednaný kontokorent spolu se smluvními úroky, a bylo proto na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradil jistinu a smluvní úroky, jež byly předmětem nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak přes výzvu soudu neučinil a žalobní nárok vznesený žalobkyní byl důvodný a prokázaný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 11. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření Rámcové smlouvy a dodatku. Žalobkyně dostála svého smluvního závazku, když žalovanému poskytla kontokorent ve sjednané výši. Žalovaný se smluvně zavázal poskytnutý kontokorent řádně a včas splácet dle sjednaných podmínek, tuto svoji povinnost však nesplnil, pročež se dostal do prodlení a došlo k zesplatnění kontokorentu. Následně žalovaný uhradil třemi splátkami část zesplatněného kontokorentu ve výši 12 000 Kč. Zbylou část dlužné jistiny kontokorentu ve výši 38 000 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 335,62 Kč žalovaný žalobkyni, ani přes předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 520 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v téže výši, neboť náhrada jiných nákladů řízení nebyla žalobkyní požadována.