6 C 403/2020-52 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2020 domáhal na žalovaných zaplacení částky 40 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Žalobce uzavřel s žalovanými dne [datum] smlouvu o půjčce (dále také jen„ smlouva“), dle které žalobce zapůjčil žalovaným peněžité prostředky, každému z nich částku ve výši 500 000 Kč s tím, že finanční prostředky vrátí žalobci do [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši 50 000 Kč, tedy že vrátí celkem částku 2 x 550 000 Kč. Tato půjčka byla zajištěna tak, že žalobce s žalovanými uzavřel směnečné ujednání a každý z nich vystavil žalobci směnku vlastní. Následně spolu účastníci uzavřeli dne [datum] dodatek [číslo] kterým si upravili vzájemná ujednání tak, že dlužná částka ke dni [datum] činí pro každého z žalovaných částku ve výši 570 000 Kč s tím, že vedle této částky náleží žalobci dále měsíční úrok ve výši 10 000 Kč za období od [datum] do úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že každý z žalovaných uhradil žalobci v květnu roku 2019 částku 100 000 Kč, žalobce tyto částky započetl na sjednaný měsíční úrok, který tím ponížil. Žalovaní žalobci sjednanou půjčku s příslušenstvím neuhradili. Předmětem tohoto řízení není nárok žalobce na zaplacení částky 2 x 550 000 Kč z titulu smlouvy, neboť tyto částky jsou zajištěny směnkami a žalobce se již s nárokem na jejich zaplacení obrátil na Městský soud v Praze s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Předmětem této žaloby je tak zbylá část dlužné částky 2 x 20 000 Kč s příslušenstvím, tj. za každým z žalovaných částka 20 000 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 110 000 Kč od [datum] do [datum] a se smluvním úrokem ve výši 10 000 Kč měsíčně od [datum] do zaplacení. Přes opakovanou výzvu ze strany žalobce a jeho právního zástupce, žalovaní žalobci nic nezaplatili. 2. Žalovaný 1) se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalovaný nárok zcela neuznává, neboť je vypočten z nesprávné výše dlužné částky, když z původně zapůjčené částky 550 000 Kč uhradil žalobci 100 000 Kč, což dokládá písemným potvrzením žalobce, který v e-mailu ze dne 20. 1. 2020 potvrdil zaplacení částky 100 000 Kč od každého. Stran toho žalovaný 1) nesouhlasil s úrokem ve výši 10 000 Kč měsíčně, neboť jej považuje za neúměrný až lichvářský. 3. Ve vztahu k žalovanému 2) soud rozhodl již pravomocně rozsudkem pro uznání č. j. 6 C 403/2020-43 ze dne 26. 8. 2021, kdy uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 110 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se smluvním úrokem ve výši 10 000 Kč měsíčně od [datum] do zaplacení, a dále zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5 356 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný 2) si žalobu spolu s kvalifikovanou výzvou převzal dne 8. 3. 2021, k žalobě se nijak nevyjádřil a soud tak rozhodl na základě fikce uznáním. 4. Na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce uzavřel s žalovanými dne [datum] smlouvu, dle které žalobce zapůjčil žalovaným peněžité prostředky, každému z nich částku ve výši 500 000 Kč s tím, že finanční prostředky vrátí žalobci nejpozději do [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši 50 000 Kč, tedy že vrátí celkem částku 2 x 550 000 Kč, a to bankovním převodem na účet věřitele vedený u KB, č.: [bankovní účet] (viz. čl. 2 smlouvy). Následně spolu účastníci uzavřeli dne [datum] dodatek [číslo] kterým si upravili vzájemná ujednání tak, že dlužná částka ke dni [datum] činí pro každého z žalovaných částku ve výši 570 000 Kč (viz bod 1. dodatku [číslo]) s tím, že vedle těchto částek náleží žalobci dále měsíční úrok ve výši 10 000 Kč za období od [datum] do úplného zaplacení (viz bod 2 dodatku [číslo]). Dne 20. 5. 2019 uhradil žalovaný 1) žalobci částku ve výši 100 000 Kč (viz Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 13. 4. 2021), kterou žalobce započetl na sjednaný měsíční úrok, který tím ponížil. Zbylou část zápůjčky s příslušenstvím žalovaní žalobci do podání žaloby nezaplatili. Předmětem tohoto řízení není nárok žalobce na zaplacení částek 2 x 550 000 Kč z titulu smlouvy. Předmětem podané žaloby je zbylá část dlužných částek 2 x 20 000 Kč s příslušenstvím, tj. za každým z žalovaných částka 20 000 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 110 000 Kč od [datum] do [datum] a se smluvním úrokem ve výši 10 000 Kč měsíčně od [datum] do zaplacení. Emailem z 20. ledna 2020 (čl. 20 spisu) žalobce žalovaným sdělil, že v případě, že uhradí dlužnou částku nejpozději do konce ledna 2020, nebude na nich smluvní úrok z prodlení uplatňovat. Žalovaní však ani přes předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2020 žalobci nic nezaplatili. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako: „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Dle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a uvedených zákonných ustanovení posoudil soud věc po právní stránce takto. Mezi žalobkyní a žalovanými došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve znění dodatku [číslo] (viz. § 2390 o. z.), dle které žalobce zapůjčil žalovaným peněžité prostředky s tím, že se žalovaní zavázali žalobci tyto finanční prostředky řádně a včas vrátit a k tomu zaplatit smluvně ujednané úroky (viz. § 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaný 1) žalobci poskytnutou zápůjčku řádně a včas nevrátil, neboť žalobci zaplatil dne 20. 5. 2019 toliko částku 100 000 Kč, kterou žalobce v souladu s § 1932 odst. 1 o. z. započetl na dlužné smluvní úroky. Ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobce, žalovaný 1) žalobci do podání žaloby nic nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, bylo na žalovaném 1), aby tvrdil a prokázal, že poskytnutou zápůjčku spolu s smluvními úroky zcela uhradil. To však neučinil. V této souvislosti soud poukazuje na to, že oba žalovaní si byli vědomi toho, za jakých okolností půjčku uzavřeli, k jakému smluvnímu úroku se v případě prodlení s úhradou půjčky zpět žalobci zavázali, přičemž žalobce byl natolik benevolentní, že emailem ze dne 20. ledna 2020 žalovaným sdělil, že v případě úhrady dlužné částky do konce ledna 2020, nebude na žalovaných smluvní úrok uplatňovat. Z těchto důvodů proto nelze nahlížet na sjednaný úrok jako lichvářský, když jeho smyslem bylo zcela evidentně pouze zajištění závazku, tj. to, aby žalovaní dostáli svému závazku a vrátili žalobci poskytnuté plnění dle sjednané dohody. Všechny tyto okolnosti proto vedly soud k závěru, že rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení ve vztahu k žalovanému 1) zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 929 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku co do částku 1 000 Kč (s ohledem na celkovou žalovanou částku) a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, jednání před soudem dne 23. 9. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 900 Kč ve výši 1 029 Kč.