6 C 470/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalované domáhala žalobou ze dne 24. 8. 2021 zaplacení částky 7 542,33 Kč s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření pojistné smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 16. 10. 2019. Výše pojistného byla sjednána na částku 24 684 Kč, přičemž pojistné období bylo sjednáno jako roční s četností placení měsíčně. Předmětem Smlouvy bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Audi [registrační značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná pojistné ve sjednané výši za období od 16. 1. 2020 do 6. 5. 2020 nezaplatila, došlo ke dni 6. 5. 2020 k ukončení Smlouvy. Žalovaná dlužnou částku v celkové výši 7 542,33 Kč ani přes opakovanou výzvu žalobkyně a jejího právního zástupce neuhradila (výzva ze dne 15. 3. 2020 a ze dne 11. 8. 2021 a ze dne 20. 6. 2020). 2. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně také zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 542,33 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. 3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření Smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Audi [registrační značka]. Žalovaná se Smlouvou zavázala platit původnímu věřiteli pojistné ve výši 24 684 Kč s roční splatností a s četností placení měsíčně, avšak pojistné žalovaná ve sjednané době neuhradila, proto došlo ke dni 6. 5. 2020 k zániku pojištění. Pojistné ve výši 7 542,33 Kč za období od 16. 1. 2020 do 6. 5. 2020 nebylo žalovanou uhrazeno ani přes opakovanou výzvu k zaplacení výzva ze dne 15. 3. 2020 a ze dne 11. 8. 2021 a ze dne 20. 6. 2020). 7. Podle ust. § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 8. Podle ust. § 13 odst. 2 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 9. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 10. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ust. § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu, na základě které vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalované sjednané pojištění a žalované povinnost platit sjednané pojistné. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od 16. 1. 2020 do 6. 5. 2020 ve výši 7 542,33 Kč, a to ani přes opakovanou výzvu ze strany žalobkyně a jejího právního zástupce. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužné částky vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla žalobkyni také přiznána částka ve výši 200 Kč představující paušální náhradu za vymáhání pohledávky. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 542,33 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů advokáta byla žalobkyni přiznána dle § 14b a. t., a to z důvodu, že soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává žalob, kterými se domáhá plnění z pojistných smluv se stejným nebo obdobným předmětem více, přičemž tyto se od sebe liší minimálně. Soud je proto toho názoru, že je daná žaloba formulářového charakteru ve smyslu § 14b a. t.