6 C 474/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 131,24 Kč s příslušenstvím Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 28. 1. 2014 s původním věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] společností [právnická osoba] [IČO], [ulice a číslo], [obec] a mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě postoupení pohledávek zte dne [datum] (dále jen„ původní věřitel“), Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ smlouva“). Na základě zmiňované smlouvy se původní věřitel zavázal zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a kde se žalovaný zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovanému však vznikl dluh, spočívající ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který žalovaný řádně a včas nesplatil.. Dne 24. 9. 2020 původní věřitel odstoupil od Smlouvy. Mezi žalobkyní a původním věřitelem došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno přípisem žalobkyně ze dne [datum] Ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně k zaplacení ze dne 8. 4. 2021 žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 381,24 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 574,94 Kč za období od 25. 9. 2020 do 14. 12. 2020. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 28. 1. 2014 uzavřena smlouva o poskytování bankovních služeb. Žalovanému vznikl z důvodu nepovoleného debetního zůstatku dluh ve výši 4 706,18 Kč (neuhrazené částky po splatnosti ve výši 2 381,24 Kč na jistině splatnosti, ve výši 1 750 Kč na poplatcích po splatnosti a ve výši 574,94 Kč na úrocích z prodlení po splatnosti). O postoupení pohledávky ke dni [datum] z původního věřitele na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávky) byl žalovaný vyrozuměn oznámením žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 4. 2021 neuhradil. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a uvedených zákonných ustanovení posoudil soud věc po právní stránce takto. Mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Původní věřitel dostál svému závazku vyplývajícímu z uzavřené smlouvy, když žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch poskytl peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas vrátit původnímu věřiteli a zaplatit mu za to úroky dle podmínek smlouvy, tuto svoji povinnost však žalovaný zcela nesplnil. Následně původní věřitel platně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovanou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl se zaplacením dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení dle ujednaných podmínek smlouvy a dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 131,24 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.