7 C 339/2020-44 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. 9. 2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky představující příspěvek placený vlastníkem motorového vozidla za období od 8. 2. 2019 do 25. 7. 2019 ve výši 672 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalovaný je provozovatelem přípojného vozidla do 750 kg, [VIN kód], [registrační značka]. Toto vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaný neměl v období od 8. 2. 2019 do 25. 7. 2019 (tj. 168 dní) sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, k jehož zaplacení vyzvala žalovanou dne 23. 10. 2019, tato však ničeho nezaplatila. Splatnost příspěvku nastala dne 8. 12. 2019. 2. Ve vyjádření ze dne 19. 10. 2020 žalobkyně uvedla, že veškeré výzvy a upomínky byly doručovány na adresu uvedenou jak v [registr] [anonymizována dvě slova], tak v obchodním rejstříku, tedy na adresu sídla [právnická osoba] [číslo], [PSČ] [obec]. Výzva k úhradě příspěvku ze dne 23. 10. 2019 byla žalované zaslána prostřednictvím služeb České pošty jako doporučené psaní. Desetidenní úložní lhůta měla uplynout dne 4. 11. 2019, dle následného sdělení byla zásilka dne 6. 11. 2019 doručena příjemci. Upomínka ze dne 20. 2. 2020 byla žalovanému zaslána jako doporučené psaní, tuto zásilku si žalovaný ve stanovené lhůtě nepřezval, přičemž dle sdělení České pošty byla zásilka doručena dne 9. 3. 2020. 3. Žalovaná v odporu ze dne 8. 10. 2020 podanému proti platebnímu rozkazu ze dne 6. 10. 2020, č. j. EPR 241533/2020-5, uvedla, že neví, o jaký dluh se jedná, když ji žalobkyně k jeho zaplacení nevyzvala. Pokud by se na ni žalobkyně obrátila s upomínkou o zaplacení dlužné částky, tak by ji zaplatila, žádné dluhy totiž nemá a ani historicky neměla. 4. Dále v podání ze dne 20. 11. 2020 žalovaná uvedla, že její motorové vozidlo nebylo pojištěno v důsledku administrativní chyby jejího pracovníka. Žalobkyně měla výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu doručovat do datové schránky, která jako jediná garantuje doručení písemností. 5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z důkazů provedených při jednání dne 7. 1. 2021 soud zjistil následující skutkový stav. 7. Žalovaná neměla v rozporu se zákonem sjednáno tzv. povinné ručení pro přípojné vozidlo do 750 kg [registrační značka] v době od 8. 2. 2019 do 25. 7. 2019, splatnost příspěvku nastala dne 8. 12. 2019 (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 23. 10. 2019, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 9. 1. 2020 a ze dne 20. 2. 2020). Sídlem žalované je [ulice a číslo], [obec a číslo] (viz výpis z obchodního rejstříku). Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 23. 10. 2019 byla žalované doručována do jejího sídla prostřednictvím české pošty, kdy úložní lhůta 10 dní pro vyzvednutí zásilky uplynula dne 4. 11. 2019 (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 23. 10. 2019, výpis z aplikace sledování poštovních zásilek). Upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 20. 2. 2020 byla žalované doručována do jejího sídla prostřednictvím české pošty, kdy úložní lhůta 10 dní pro vyzvednutí zásilky uplynula dne 5. 3. 2020 (viz upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 20. 2. 2020, výpis z aplikace sledování poštovních zásilek). Dále byla žalovaná vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020, která byla doručována do sídla žalované prostřednictvím české pošty, i zde uplynula úložní lhůta 10 dní, aniž by si žalovaná zásilku převzala. Dle sdělení [stát. instituce] ze dne 21. 10. 2020 je vlastníkem a provozovatelem vozidla [VIN kód] s platností od 30. 10. 2018 žalovaná. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná neměla v uvedené době pojištěné vozidlo, ač jí zákon tuto povinnost ukládá (§ 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení příspěvku (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) poté, co žalovanou vyzvala k úhradě v požadované době výzvou (§ 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaná tak měla žalobkyni uhradit příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [žalobkyně] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (§ 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž tou vyhláškou je vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla - dále jen„ vyhláška”). Výše příspěvku tak činí 672 Kč – 168 dní krát 4 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky), výše nákladů je pak dána ust. § 2a vyhlášky v částce 300 Kč. 9. Jde-li o námitky žalované, pak tato nerozporovala, že by k přípojnému vozidlu neměla v období od 8. 2. 2019 do 25. 7. 2019 sjednáno tzv. povinné ručení, zároveň ani netvrdila, že by žalovanou částku uhradila. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalovaná nicméně uváděla, že jí nebyly řádně doručovány výzvy k plnění, kdy tato skutečnost může mít význam z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení, neboť dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže tomuto nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. 12. Jak je patrné ze shora uvedeného, žalobkyně zasílala žalované výzvy k plnění opakovaně do jejího sídla a tedy na adresu pro doručování dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Pochybení nelze spatřovat ani v tom, že žalobkyně doručovala výzvy prostřednictvím České pošty, s. p., když povinnost doručovat dokumenty do datové schránky má dle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, orgán veřejné moci, tím však žalobkyně není. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 972 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, žaloba), z částky 100 Kč za jediný úkon právní služby dle § 1 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) a z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 9. 10. 2020, účast na jednání před soudem dne 7. 1. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.