8 C 104/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 2. 2021 domáhala zaplacení výše uvedené částky představující jistinu úvěru ve výši 35 107,91 Kč, úroky ve výši 4 247,17 Kč, pojistné ve výši 523,92 Kč, náklady ve výši 700 Kč, smluvní pokutu ve výši 795,25 Kč. Žalobkyně poskytla žalované na základě části C) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 11. 3. 2004 a všeobecných úvěrových podmínek revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Ke dni 30. 4. 2020 žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 222 714,03 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 750 Kč, splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V rámci pravidelných splátek byl žalovaný povinen platit i pojištění ve výši 1,75 % z měsíční splátky úvěru. V případě prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splácením je žalovaná v prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Z důvodu prodlení žalované se splácením žalobkyně dne 23. 12. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 1. 2021 a dluh žalovaného ve výši 41 374,25 Kč s příslušenstvím se stal splatným. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z Žádosti/smlouvy o poskytnutí úvěru soud zjistil, že dne 11. 3. 2004 požádala žalovaná žalobkyni o poskytnutí úvěrového rámce až do výše 20 000 Kč, který se zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 5 % poskytnutého úvěrového rámce, se splatností 10. den v měsíci. Úroková sazba činila 1,98 % měsíčně. Dle čl. III .-6. obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se klient do prodlení se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dle čl. V .-3. je žalobkyně oprávněna účtovat ode dne splatnosti dluhu smluvní pokutu 8 % z každé splátky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení o více než 30 dnů. 4. Z výpisu z úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dlužná částka činí ke dni 18. 12. 2020 celkem 41 374,25 Kč s příslušenstvím. 5. Dopisem ze dne 23. 12. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že z důvodu prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 41 375 Kč s příslušenstvím s tím, že nebude-li uhrazena, budou žalované účtovány též úroky z prodlení z dlužné částky denně. 6. Výzvou k zaplacení ze dne 1. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: S ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník na věc byly aplikovány předpisy platné do 31. 12. 2013. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jímž se podle svého obsahu daný právní vztah s ohledem na okamžik jeho vzniku i nadále řídí, se věřitel smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z § 499 obch. zák. vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Dle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. Dle § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky, dle věty třetí tohoto ustanovení v době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. V projednávané věci není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, pojistné, poplatek) a bylo proto na žalované, aby tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradila dlužnou částku, jež byla předmětem žalovaného nároku. 8. Dlužník je ve smyslu § 365 obch. zák. v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. platí kromě jiného, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006). V souzené věci tedy, ač je žalovaná stranou obchodního závazkového vztahu, odpovídá za porušení povinností z tohoto vztahu dle občanského zákoníku, tj. dle § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dle kterého je-li dlužník v prodlení, s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení pak stanoví prováděcí předpis. 9. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení též z nákladů na upomínání žalované. Náklady na upomínání jsou svou podstatou náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Tyto náklady tvoří dle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenství pohledávky stejně tak jako úrok z prodlení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR nelze požadovat úrok z prodlení z příslušenství pohledávky, neboť„ obchodní ani občanský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). 10. Uplatněný nárok na smluvní pokutu soud posoudil podle § 300 obch. zák. ve spojení s § 544 a násl. obč. zák., z nichž plyne, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 545 odst. 1 obč. zák. je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. 11. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle § 56 obč. zák. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve všeobecných podmínkách, napsáno velmi malým písmem, a proto soud s ohledem na § 300 obch. zák., § 544 obč. zák., § 52 a násl. obč. zák. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 posoudil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné. 12. Soud tedy žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení jistiny 35 107,91 Kč, pojistného 523,92 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 4 247,17 Kč a nákladů na upomínky 700 Kč, tj. celkem zaplacení částky 40 579 Kč. Dále soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 35 107,91 Kč a pojistného 523,92 Kč, tedy z částky 35 631,83 Kč. 13. Jako nedůvodnou soud zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení smluvní pokuty v částce 795,25 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, dále co do zákonného úroku z prodlení požadovaného z nákladů na upomínky 700 Kč. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a přiznal jejich plnou náhradu žalobkyni, která měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 486 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 374,25 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v částce 3 834 Kč.