11 C 116/2022-42 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 30. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný v období od 9. 1. 2017 do 15. 5. 2017 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], se sídlem v České republice a v tomto období byl tedy žalovaný pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. V období od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby na území Německa, ačkoliv žalobkyně v tomto období neeviduje u žalovaného zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaný tedy nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalovaným čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila zahraničnímu poskytovateli zdravotní péče, čímž ji vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z kopie průkazky zdravotního pojištění [číslo] s platností do 31. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně. 5. Z formuláře S080 soud zjistil údaje o žalovaném a o jeho hospitalizaci pro nemoc na území Německa v datech od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 za částku 2 487,62 EUR. 6. V dokumentu E 125 ze dne 12. 10. 2018 v německém jazyce je uvedeno, že žalovaný byl od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 hospitalizován v Německu pro nemoc. Vyčíslené náklady za poskytnutou zdravotní péči činily 2 487,62 EUR. 7. Dle tabulky„ Zaměstnání“ žalobkyně v období od 9. 1. 2017 do 15. 5. 2017 u žalovaného evidovala zaměstnání u společnosti [právnická osoba] 8. Dle tabulky„ Průběh pojištění“ žalobkyně v období od 16. 5. 2017 u žalovaného evidovala ukončené pojištění na základě Nařízení. 9. Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 16. 4. 2019 vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění žalobkyni částku ve výši 74 324,76 Kč se splatností 6. 11. 2019. U pohledávky je označen kód státu DE. 10. Potvrzením o provedení platby Česká národní banka potvrdila odepsání částky 34 175 035,47 Kč dne 6. 11. 2019 z účtu žalobkyně. 11. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 11. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného, že dne 15. 5. 2017 mu skončilo veřejné zdravotní pojištění u VZP ČR a žalobkyně obdržela fakturu za období od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 za zdravotní péči čerpanou v Německu a vyzvala ho k úhradě dluhu v celkové výši 64 354,73 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 11. 9. 2020 se splatností 8. 10. 2020 znějící na totožnou částku. 12. Z žádosti o oznámení ze dne 14. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně podala žádost u„ Casa Nationala de Asigurari de Sanatate“ (zdravotní pojišťovny v Rumunsku) a žádala o oznámení dokumentu„ Výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby“. Odpověď rumunské zdravotní pojišťovny je v rumunštině. Dle interního překladu poskytnutého žalobkyní rumunská zdravotní pojišťovna požadovala zaslání formuláře E 125. 13. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 3. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 64 354,73 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 11. 9. 2020 znějící na totožnou částku. 14. Dle„ žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství“ ze dne 25. 8. 2021 žádala žalobkyně instituci„ Casa de Asigurari de Sanatate Iasi“ (zdravotní pojišťovna v Rumunsku) o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovaným podle právních předpisů v Rumunsku v době od 16. 5. 2017 do 20. 8. 2021. Dle odpovědi na tuto žádost ze dne 26. 8. 2021 žalovaný nezískal v rozhodné době podle právních předpisů Rumunska žádné pojištění. 15. Dle individuálního výkazu ze dne 18. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný čerpal v období od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 zdravotní služby na území Německa ve výši 64 354,73 Kč. 16. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Německa v období od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Rumunsku. Žalobkyně uhradila dne 6. 11. 2019 částku mimo jiné za péči čerpanou žalovaným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 11. 9. 2020 znějící na částku ve výši 64 354,73 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 18. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 19. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 20. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 zaměstnán v České republice, ani zde neměl trvalý pobyt a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Německu na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 6. 11. 2019 ve vztahu k částce 64 354,73 Kč. 23. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 14. 7. 2018 do 18. 7. 2018 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 218 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba, výzvy k plnění).