11 C 287/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 20. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný v období od 18. 6. 2018 do 31. 3. 2019 zaměstnán u společnosti [právnická osoba] se sídlem v České republice a v období od 15. 10. 2019 do 10. 8. 2020 u společnosti [právnická osoba] se sídlem v České republice a v tomto období byl tedy žalovaný pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. V období od 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby na území Slovenska, ačkoliv žalobkyně v tomto období neeviduje u žalovaného zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaný tedy nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalovaným čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 30. 4. 2020, čímž jí vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z individuálního výkazu ze dne 1. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný čerpal v období od 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 zdravotní služby ve výši 10 746,69 Kč. 5. Z formuláře S080 soud zjistil, že byl žalovaný od 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 hospitalizován pro nemoc na území Slovenska, celková částka za věcné dávky představovala 414,77 EUR. 6. Z tabulky„ Průběh pojištění“ soud zjistil, že žalobkyně v období od 1. 4. 2019 do 14. 10. 2019 u žalovaného evidovala ukončené pojištění. 7. Z tabulky„ zaměstnání“ soud zjistil, že žalobkyně v období od 18. 6. 2018 do 31. 3. 2019 u žalovaného evidovala zaměstnání u společnosti [právnická osoba] a od 15. 10. 2019 do 10. 8. 2020 u společnosti [právnická osoba] 8. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění vyúčtovala žalobkyni částku 95 790,80 Kč. 9. Dle„ žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství“ ze dne 28. 3. 2022 žádala žalobkyně Úrad pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovaným podle právních předpisů na Slovensku. Dle odpovědi ze dne 29. 3. 2022 se žalovaný nenachází v databázi zdravotně pojištěných osob na Slovensku. 10. Potvrzením o provedení platby [ulice] národní banka potvrdila odepsání částky 522 524,91 Kč dne 30. 4. 2020 z účtu žalobkyně. 11. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 20. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně dne 20. 10. 2021, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 12. Z kopie průkazky zdravotního pojištění [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně s dobou platnosti do 31. 7. 2020. 13. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 10 746,69 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na totožnou částku. Dle doručenky tato zásilka žalovanému nebyla doručena a vrátila se žalobkyni. 14. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 10 746,69 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na totožnou částku. Dle doručenky tato zásilka žalovanému byla uložena na poště a žalovaný ji nevyzvedl. Zásilka byla doručována na adresu [adresa žalovaného]. 15. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Slovenska v období od 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani na Slovensku. Žalobkyně uhradila dne 30. 4. 2020 částku mimo jiné za péči čerpanou žalovaným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na částku ve výši 10 746,69 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 17. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 18. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 19. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 20. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 zaměstnán v České republice a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby na Slovensku na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 30. 4. 2020 ve vztahu k částce 10 746,69 Kč. 23. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 27. 4. 2019 do 30. 4. 2019 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.