11 C 369/2021-99 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení spolu žalobkyně a žalovaný dne 2. 8. 2019 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 8. 10. 2020 spolu dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek č. 13 k rámcové smlouvě, na základě které mu byl poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o kontokorentu, žalobkyně proto kontokorent zesplatnila dne 2. 6. 2021. Ke dni zesplatnění činil dlužný úvěr z kontokorentu 20 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok za období od 1. 3. 2021 do 1. 6. 2021 činil 952,89 Kč. Žalobkyně se kromě těchto částek domáhala i smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z jistiny 20 000 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do 30. 6. 2021, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z jistiny 20 000 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny 20 000 Kč za dobu od 12. 6. 2021 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu ze dne 2. 6. 2021 žalovaný dlužnou částku nesplatil. V doplněném podání ze dne 13. 12. 2021 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila dle informací od žalovaného, který uvedl výši měsíčního čistého příjmu ve výši 14 900 Kč a úvěrovou zprávou z Bankovního registru klientských informací. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 4. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 2. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dodatku číslo 13 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 8. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 20 000 Kč formou možnosti přečerpání běžného účtu č. [bankovní účet] s úrokem 18,90% ročně. 6. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že čerpaná jistina představovala ke dni zesplatnění částku 20 000 Kč a kapitalizovaný úrok částku 952,89 Kč. Žalovaný ke dni 1. 4. 2021 vyčerpal kontokorent do výše 20 000 Kč a od té doby až do doby zesplatnění porušil povinnost splácet měsíční splátku, neboť na úhradu neposlal ničeho. 7. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od 11. 10. 2020 do 19. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ze svého účtu čerpal v tomto období částku 21 017,91 Kč a na jeho účet bylo připsáno 21 010,81 Kč s tím, že z toho připsaná částka 20 000 Kč představovala poskytnutí kontokorentu – úvěru - od žalobkyně. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021 a podacího archu ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 20 952,89 Kč do 11. 6. 2021. 9. Z aplikačních dat žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně 31 žádostí o půjčku či kontokorent žalovanému zamítla. 10. Z úvěrové zprávy soud zjistil údaje o žalovaném. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě nichž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas a žalobkyně proto úvěr v souladu se smluvenými podmínkami zesplatnila dne 2. 6. 2021 a vyzvala žalovaného, aby je uhradil nejpozději do 11. 6. 2021. Protože žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se ode dne následujícího po splatnosti do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dále žalobkyni přiznal smluvní úrok jednak v kapitalizované výši od 1. 3. 2021 do 1. 6. 2021 a dále ve výši 18,90 % ročně ode dne zesplatnění, tedy od 2. 6. 2021 do 30. 6. 2021, a dále ve výši 8,25 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o prodlení delší než 90 dní. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.