11 C 427/2021-59 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 1. 10. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující jízdné v celkové výši 35 Kč a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 000 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovaný dne 5. 5. 2019 využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, mezi stanicemi Říčany a Praha Vršovice. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena dopravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 35 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za cestu mezi stanicemi Říčany a Praha hl. n.. Pohledávka za žalovaného byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a dále dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že se žalovaný dne 5. 5. 2019 při provedené přepravní kontrole ve vlaku č. 9160 neprokázal platným jízdním dokladem pro využití přepravních služeb poskytovaných společností [právnická osoba] mezi stanicemi Říčany a Praha Vršovice. Přepravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 35 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč, které žalovaný na místě a ani dodatečně neuhradil. Pohledávka za žalovaného byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a následně dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 10. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému zaplatil, soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení, jehož výše je dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážky k jízdnému. Dlužnou jistinu a příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaného byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a dále dne 27. 2. 2020 na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 035 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o přepravě), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.