11 C 54/2022-53 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 2. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení se žalovaný na území Slovenské republiky v období od 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019 neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní a čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv žalobkyně v tomto období neeviduje u žalovaného zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaný tedy nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 2. 7. 2020, čímž ji vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z kopie průkazky zdravotního pojištění [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně s platností do 31. 7. 2019. 5. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob pojištění ze dne 10. 6. 2021 a 17. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný nebyl na území Slovenské republiky pojištěn v období od 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019. 6. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 31 649,51 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na totožnou částku. 7. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 31 649,51 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na totožnou částku. 8. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 31. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] do 25. 1. 2019. 9. Dle tabulky„ Průběh pojištění“ žalobkyně v období od 26. 1. 2019 do 24. 10. 2019 u žalovaného evidovala ukončené pojištění. 10. Dle individuálního výkazu ze dne 12. 1. 2022 čerpal žalovaný v období od 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019 zdravotní služby ve výši 31 649,51 Kč. 11. Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 29. 5. 2020 vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění žalobkyni částku ve výši 160 640,15 Kč. 12. Z potvrzení o provedení platby vyplývá, že [ulice] národní banka potvrdila odepsání částky 57 443 902,33 Kč dne 2. 7. 2020 z účtu žalobkyně. 13. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Slovenské republiky v období od 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani ve Slovenské republice. Žalobkyně uhradila dne 2. 7. 2020 částku ve výši 57 443 902,33 Kč mimo jiné za péči čerpanou žalovaným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 3. 6. 2021 znějící na částku ve výši 31 649,51 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 15. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 16. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 17. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Dle čl. 35 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, věcné dávky poskytované podle této kapitoly institucemi jednoho členského státu jménem instituce jiného členského státu se plně uhrazují. 20. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019 zaměstnán v České republice a nebyl tak účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby ve Slovenské republice na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 2. 7. 2020 ve vztahu k částce 31 649,51 Kč. 21. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 14. 6. 2019 do 29. 6. 2019 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 566 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 266 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (žaloba, výzvy).