11 C 56/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 2. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný v období od 10. 10. 2017 do 24. 5. 2018 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem v České republice a v tomto období byl tedy žalovaný pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. V období od 27. 5. 2018 do 28. 5. 2018 žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby na území Polska, ačkoliv žalobkyně v tomto období neeviduje u žalovaného zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaný tedy nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalovaným čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 20. 11. 2020, čímž ji vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z kopie průkazky zdravotního pojištění [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně s formální platností do 30. 11. 2019. 5. Z tabulky„ Průběh pojištění“ soud zjistil, že žalobkyně v období od 25. 5. 2018 u žalovaného evidovala ukončené pojištění. 6. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 24 492,24 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na totožnou částku a výzva žalobkyně, že pokud byl žalovaný pojištěn u zdravotní pojišťovny v některém ze států EU nebo Švýcarska, má tuto skutečnost oznámit žalobkyni. 7. Z žádosti o oznámení ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně podala žádost u NFZ v Polsku a žádala o oznámení dokumentu„ Výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby č. j. EU/VY208/2021“. Z dodejky vyplývá, že dne 3. 8. 2021 si žalovaný převzal zásilku od NFZ v Polsku. Z odpovědi na žádost o oznámení ze dne 3. 9. 2021 soud zjistil, že NFZ v Polsku žalovanému doručil požadovaný dokument dne 3. 8. 2021. 8. Z individuálního výkazu ze dne 7. 1. 2022 a z formuláře S080 soud zjistil, že žalovaný čerpal v období od 27. 5. 2018 do 28. 5. 2018 zdravotní služby ve výši 24 492,24 Kč na území Polska za hospitalizaci. 9. Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 20. 10. 2020 vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění žalobkyni částku ve výši 456 145,25 Kč. 10. Dle„ žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství“ ze dne 18. 6. 2021 žádala žalobkyně instituci„ Centrala Narodowego Fundusu Zdrowia (NFZ)“ o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovaným podle právních předpisů v Polsku v době od 25. 5. 2018. Dle odpovědi ze dne 18. 6. 2021 instituce nebyla příslušná pro daný případ. 11. Dle„ žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství“ ze dne 18. 6. 2021 žádala žalobkyně instituci„ Dolnośląski Oddział Wojewódzki NFZ“ o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovaným podle právních předpisů v Polsku v době od 25. 5. 2018. Dle odpovědi ze dne 23. 8. 2021 evidovala tato instituce povinné pojištění u žalovaného od 1. 6. 2019 do 31. 12. 2019 a dále od 7. 2. 2020 do 20. 3. 2020. 12. Potvrzením o provedení platby Česká národní banka potvrdila odepsání částky 540 463,17 Kč dne 20. 11. 2020 z účtu žalobkyně. 13. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 21. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně, která dále není nijak specifikovaná dne 24. 5. 2018, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 14. Dle tabulky„ zaměstnání“ žalobkyně v období od 10. 10. 2017 do 24. 5. 2018 u žalovaného evidovala zaměstnání u společnosti [právnická osoba] 15. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 24 492,24 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na totožnou částku. 16. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Polska v období od 27. 5. 2018 do 28. 5. 2018 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polsku. Žalobkyně uhradila dne 20. 11. 2020 částku mimo jiné za péči čerpanou žalovaným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na částku ve výši 24 492,24 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 18. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 19. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 20. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 21. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 27. 5. 2018 do 28. 5. 2018 zaměstnán v České republice, ani zde neměl evidován trvalý pobyt, jeho pojištění tak zaniklo a nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Polsku na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 20. 11. 2020 ve vztahu k částce 24 492,24 Kč. 24. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 27. 5. 2018 do 28. 5. 2018 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 25. Jelikož žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 980 Kč a soudní poplatek v dané věci činí dle Položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. částku 1 225 Kč, uložil soud žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku ve výši 245 Kč. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 425 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 225 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč pře