11 C 85/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 23. 3. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení uzavřeli žalobkyně a žalovaný pojistnou smlouvu [číslo] přičemž počátek pojištění byl sjednán na den 15. 5. 2017. Jednalo se pojištění vozidla tovární značky Citroën, [registrační značka]. Žalobkyně za celou dobu trvání pojištění (tedy od 18. 5. 2017 do 6. 12. 2019) předepsala pojistné v celkové výši 9 280 Kč. Žalovaný po dobu trvání pojištění uhradil žalobkyni částku 7 200 Kč. Žalovanému tedy vznikl nedoplatek ve výši 2 080 Kč, což je dluh za období od 18. 5. 2019 do 6. 12. 2019. Z důvodu změny vlastníka pojištěného vozidla zanikla předmětná pojistná smlouva ke dni 7. 12. 2019. Dne 19. 10. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dluhu, žalovaný však na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem ve svém podání ze dne 18. 3. 2022 a žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli na dobu neurčitou pojistnou smlouvu [číslo] s datem počátku pojištění od 18. 5. 2017 a ročním pojistným ve výši 3 641 Kč. Jednalo se o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vztahující se k vozidlu tovární značky Citroën, [registrační značka]. Dopisem ze dne 27. 11. 2019 upozornila žalobkyně žalovaného na dlužné pojistné ve výši 3 763 Kč. Dopisem ze dne 7. 12. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému, že zpracovala jeho žádost o ukončení pojistné smlouvy, a že smlouva zaniká ke dni 6. 12. 2019 z důvodu změny vlastníka. Současně žalovaného upozornila na nedoplatek ve výši 2 080 Kč a požádala žalovaného o jeho zaplacení. Navzdory předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2020 žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li zákon jinak, je vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 7. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 8. Soud má za prokázané, že žalobkyně vůči žalovanému své povinnosti z pojistné smlouvy splnila, žalovaný však nehradil ujednané pojistné řádně a včas, když nezaplatil pojistné za období od 18. 5. 2019 do 6. 12. 2019. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a soud jí jako takové vyhověl v plném rozsahu. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku vůči žalobkyni, uložil mu soud zároveň i povinnost zaplatit úrok z prodlení, jehož výše je dle § 1970 o. z. stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 080 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení pojistného), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.