17 C 261/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 650 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 20. 5. 2020 provedla žalobkyně podle ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, odtah motorového vozidla [registrační značka], vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Dlužná částka za odtah vozidla činí 1 900 Kč, parkovné ve výši 250 Kč/den za první až třetí den střežení, 400 Kč/den za čtvrtý až sto osmdesátý den a 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Cenu za odtah a parkovné však žalovaný dosud neuhradil, a to ani po písemné výzvě ze strany žalobkyně. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Dne 20. 5. 2020 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla Volkswagen, [registrační značka] (protokol o odtahu č. 663378). Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cena za nucený odtah včetně parkovného je stanovena příslušným nařízením hl. m. Prahy. Dne 27. 5. 2021 svůj automobil žalovaný vyzvedl z odtahového parkoviště bez uhrazení ceny za odtah a parkovného, svůj dluh sestávající z částky 1900 Kč za odtah a 2 750 Kč však téhož dne písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 15 dnů ode dne uznání. Žalovaný na svůj dluh však ničeho neuhradil, a to ani po výzvě ze strany žalobkyně ze dne 21. 5. 2021 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně coby příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hl. m. Prahy na základě § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hl. městě Praze a § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtu je oprávněna provádět na území hl. m. Prahy odtahy vozidel. Dne 20. 5. 2020 provedla dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, odtah vozidla žalovaného. Podle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení hl. m. Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti přijatého usnesením Rady hl. m. Prahy č. 184 dne 12. 2. 2013 činí maximální cena za jeden nucený odtah vozidla 1 900 Kč, podle § 2 odst. 3 písm. a) pak činí cena služby střežení na parkovišti za první až třetí i jen započatý den 250 Kč, za čtvrtý až sto osmdesátý 400 Kč za den a od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den. Dne 27. 5. 2020 žalovaný svůj dluh za odtah a střežení vozidla v celkové výši 4 650 Kč uznal ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.