17 C 341/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 75 708,7 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající prostřednictvím [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 19. 2. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši specifikované ve smlouvě. Žalovaný své povinnosti porušil, když se s úhradou splátek dostal do prodlení. V důsledku prodlení žalovaného mu byly účtovány poplatky dle sazebníku, který tvoří nedílnou součást smlouvy, a úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou ve výši 23,76 % ročně. Původní věřitelka následně v souladu se smlouvou prohlásila ke dni 30. 9. 2021 úvěr v celé výši za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 10. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný tak žalobkyni dluží na neuhrazené jistině úvěru částku 35 823,44 Kč Vedle uvedeného požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 106,22 Kč, smluvní úrok ve výši 23,76 % ročně z částky 35 823,44 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35 823,44 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne 19. 2. 2018, žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 2. 2018 [číslo] z akceptačního dopisu ze dne 28. 2. 2018 soud zjistil, mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejímž obsahem byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku, sjednaných poplatků a smluvních pokut pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 17. dni v měsíci. Nedílnou součást smlouvy tvoří produktové podmínky žalobkyně pro revolvingové úvěry a sazebník, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z produktových podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňovaly původní věřitelku odstoupit od smlouvy mimo jiné v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek bylo součástí smlouvy rovněž ujednání o právu původní věřitelky požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z dopisu původní věřitelky ze dne 25. 8. 2021 adresovaného žalovanému pak soud zjistil, že původní věřitelka od předmětné úvěrové smlouvy odstoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou svých závazků a ke dni 30. 9. 2021 prohlásila celý úvěr za splatný. Z platebního přehledu k úvěru [číslo] pak vyplynulo, že žalovaný se se splácením úvěru dostal opakovaně do prodlení. Dlužná jistina přitom činí 35 823,44 Kč, sjednané poplatky za upomínání 700 Kč a smluvní pokuta 610 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 10. 2021. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po opakovaném vyzývání ze strany původní věřitelky, žalobkyně i jejího právního zástupce. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného úroku z úvěru. Dále se zavázal uhradit úrok z prodlení, smluvní pokutu a další poplatky související s opožděnými platbami ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, od smlouvy odstoupila a celý dluh jednorázově zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru včetně sjednaných úroků a poplatků, smluvní pokutu a úroky z prodlení. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 612 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 434 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 823,44 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.