19 C 35/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo autopojištění Combi Plus IV. Pojistné bylo sjednáno ve výši [částka] ročně. Z důvodu prodlení žalovaného došlo ke dni [datum] k zániku pojistné smlouvy. Dlužná částka ve výši [částka] je pak představována pojistným za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a poplatky za upomínku ve výši 2x [částka]. Žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil, i když byl o úhradu vyzýván. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení v kapitalizované výši [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině [částka], jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Bylo sjednáno roční pojistné ve výši [částka]. Žalovanému byl dopisem ze dne [datum] oznámen zánik pojistné smlouvy. Za upomínku k zaplacení pojistného činí sazba [částka]. Žalovaný dluží na pojistném [částka] a na poplatcích za upomínky [částka], celkem tedy žalovaný dluží částku [částka]. Žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to zaslanou předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně se na základě shora označené pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”) zavázala pro případ škodné události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal platit dohodnuté pojistné. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela pojistně-právní vztah a že poskytla žalovanému pojistnou ochranu. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužné pojistné ve výši [částka] a poplatky za upomínky ve výši [částka] uhradil, což neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši [částka], odměně advokáta za 3 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”), po [částka], náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí [částka]. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se pojistného, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pojistného lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.