20 C 222/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2022 se žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2016 uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci předmětný byt k užívání. Dne 14. 6. 2019 žalovaný převzal výpověď z nájmu bytu. Proti této výpovědi se žalovaný bránil žalobou o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 22. 5. 2019. Tato žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 11. 2021, zamítnuta. Žalovaný a další osoby, které s ním byt obývají, užívají byt bez právního titulu. Žalovaný i přes výzvu od žalobkyně odmítá byt vyklidit. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že považuje žalobu za podanou předčasně, když rozsudek zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] nabyl právní moci 15. 11. 2021. Lze tak říci, že k tomuto dni skončil nájem, neboť nájem nezanikne do té doby, dokud se jedná o žalobě na neplatnost udělené výpovědi. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na § 2285 občanského zákoníku, když žalovaný užíval byt i poté, co nabyl uvedený rozsudek právní moci v listopadu 2021, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k opuštění bytu až v květnu 2022, tj. více než po půl roce od zániku nájmu, a proto se doba nájmu prodlužuje o dva roky. U jednání dne 13. 12. 2022 žalovaný dále namítal nedostatek své věcné pasivní legitimace, neboť dle tvrzení žalobkyně předmětný byt neužívá. 3. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 4. až 6. tohoto rozsudku). 4. Z informaci o jednotce z katastru nemovitostí soud zjistil, že byt [číslo] nacházející se v budově [adresa] v [katastrální uzemí] je svěřen do správy žalobkyně (vlastníkem je Hlavní město Praha). 5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 11. 2021, má soud za zjištěné, že žaloba podaná žalovaným na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se ve 2. podlaží domu [adresa] ze dne 22. 5. 2019 byla zamítnuta. V odůvodnění rozsudku je mimo jiné uvedeno, že žalovaný umožnil minimálně od roku 2018 užívat předmětný byt své bývalé přítelkyni paní [příjmení] s rodinou a v tomto jednání pokračuje a pokračoval až do doby doručení výpovědi z nájmu bytu. Žalovaný však neměl k tomuto užívání bytu dalšími osobami písemný souhlas žalobkyně, a proto hrubě porušil své povinnosti nájemce dle § [číslo] odst. 1 písm. a) ve spojení s § [číslo] odst. 2 a s § 2276 občanského zákoníku. 6. Z výzvy k dobrovolnému vyklizení nemovitosti ze dne 10. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby do 20. 5. 2022 vyklidil a předal jí byt [číslo] na adrese [adresa]. 7. Dle § 2292 občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce by takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 8. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedeným zákonným ustanovením dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Nájemní právo žalovaného k předmětnému bytu totiž skončilo na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 22. 5. 2019, kterou obdržel žalovaný dne 14. 6. 2019. Při tříměsíční výpovědní době tak nájemní vztah skončil k 30. 9. 2019. Uvedená výpověď z nájmu bytu je platná, neboť žaloba žalovaného na určení neplatnosti této výpovědi byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 11. 2021. Od 1. 10. 2019 tak žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a do dnešního dne ho nevyklidil a nepředal zpět žalobkyni, i když k tomu byl žalobkyní písemně vyzván. Žalovaný sice v řízení namítal, že nájem k bytu stále trvá, neboť žalovaný předmětný byt užívá na základě § 2285 občanského zákoníku déle než tři měsíce po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel (žalobkyně) ho nevyzval v této době, aby byt opustil (žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k vyklizení bytu až v květnu 2022), platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let. K této námitce soud uvádí, že z logiky věci, z judikatury i z komentářové literatury lze učinit jednoznačný závěr, že prodloužení nájmu bytu dle § 2285 občanského zákoníku se netýká situace, kdy byl nájem bytu skončen výpovědí, jak tomu bylo právě v řešeném případě (viz rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 3821/2017 a PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400 -747-7 – komentář k § 2285 občanského zákoníku). K další námitce žalovaného (která si však zároveň protiřečí s předchozí výše uvedenou námitkou, kde žalovaný uvádí, že nájem stále trvá z důvodu jeho užívání bytu dle § 2285 občanského zákoníku), že není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť předmětný byt dle tvrzení žalobkyně neužívá, soud uvádí, že žalovaný v řízení netvrdil a už vůbec ničím neprokázal, že by předmětný byt žalobkyni řádně odevzdal dle § 2292 občanského zákoníku, což byla a je jeho zákonná povinnost jako nájemce, poté co byla ukončena nájemní smlouva účastníků ze dne 6. 5. 2016 výpovědí. Žalovaný tak je ve věci pasivně věcně legitimován, neboť on jako nájemce měl smluvní nájemní vztah s žalobkyní (a nikoliv osoby, kterým byt dále přenechal k užívání) a z jeho ukončení mu na základě zmiňovaného § 2292 občanského zákoníku vznikla povinnost byt odevzdat zpět žalobkyni. Z uvedených důvodu tak soud žalobě zcela vyhověl. 9. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ve kterém bylo zaujato stanovisko, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým - viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13. V daném případě se žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil byt, jedná se tak o právní problematiku, která přímo souvisí s oblastí spravovanou žalobkyní, která není nijak specializovaná, obtížná nebo dosud neřešená a nejedná se ani o problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti apod. Nejedná se tak o okolnosti, za kterých by případně mohla být žalobkyně zastoupena advokátem. Náklady právního zastoupení tak nejsou vynaloženy účelně a žalobkyni soud přiznal jen zaplacený soudní poplatek a paušální náklady podle vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhrada za 3 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 300 Kč (za předžalobní upomínku – výzva k vyklizení, za podání žaloby a za účast u jednání soudu). Celkem náklady řízení činí 2 900 Kč.