20 C 26/2016-150 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2016 se žalobce domáhal po žalované náhrady mzdy v důsledku rozvázání pracovního poměru za období od září 2013 do února 2014 v celkové výši 260 640 Kč s příslušenstvím, neboť dle žalobce bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 12. 2012 a výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012, které obdržel žalobce od právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.), neplatné. Průměrný výdělek žalobce u právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.) činil počínaje dnem 1. 9. 2012 částku 43 440 Kč, za šest měsíců (od září 2013 do února 2014) tak požaduje žalobce právě již uváděnou částku 260 640 Kč (6 x 43 440 = 260 640 Kč). Návrhem doručeným soudu dne 31. 7. 2018 navrhl žalobce změnu/rozšíření žaloby o náhradu mzdy za dalších sedm měsíců, konkrétně za období od června 2015 do prosince 2015, a to v poloviční výši měsíční mzdy – tj. 21 720 Kč měsíčně, celkem tedy za sedm měsíců navrhl žalobce změnu/rozšíření žaloby o částku 152 040 Kč s příslušenstvím. Žalovaná neuhradila ani část požadovaných částek, i když byla žalobcem o zaplacení písemně upomínána. Tato žaloba je vedena pod spisovou značkou [spisová značka] 2. Žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2017 se žalobce domáhal po žalované náhrady mzdy v důsledku rozvázání pracovního poměru za období od dubna 2014 do září 2014 v celkové výši 130 320 Kč s příslušenstvím, neboť dle žalobce bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 12. 2012 a výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012, které obdržel žalobce od právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.), neplatné. Průměrný výdělek žalobce u právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.) činil počínaje dnem 1. 9. 2012 částku 43 440 Kč, žalobce však požadoval pouze poloviční výši měsíční mzdy – tj. 21 720 Kč měsíčně, za šest měsíců (od dubna 2014 do září 2014) tak požaduje žalobce právě již uváděnou částku 130 320 Kč (6 x 21 720 = 130 320 Kč). Žalovaná neuhradila ani část požadované částky, i když byla žalobcem o zaplacení písemně upomínána. Tato žaloba je vedena pod spisovou značkou [spisová značka]. 3. Žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2017 se žalobce domáhal po žalované náhrady mzdy v důsledku rozvázání pracovního poměru za období od října 2014 do března 2015 v celkové výši 130 320 Kč s příslušenstvím, neboť dle žalobce bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 12. 2012 a výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012, které obdržel žalobce od právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.), neplatné. Průměrný výdělek žalobce u právního předchůdce žalované činil počínaje dnem 1. 9. 2012 částku 43 440 Kč měsíčně, žalobce však požadoval pouze poloviční výši měsíční mzdy – tj. 21 720 Kč měsíčně, za šest měsíců (od října 2014 do března 2015) tak požaduje žalobce právě již uváděnou částku 130 320 Kč (6 x 21 720 = 130 320 Kč). Žalovaná neuhradila ani část požadované částky, i když byla žalobcem o zaplacení písemně upomínána. Tato žaloba je vedena pod spisovou značkou [spisová značka]. 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 10. 2018, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 31. 10. 2018, byla řízení pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka] spojena ke společnému řízení pod spisovou značkou [spisová značka]. 5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 10. 2018, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 17. 11. 2018, byla řízení pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka] spojena ke společnému řízení pod spisovou značkou [spisová značka]. 6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 10. 2022, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 4. 10. 2022, soud připustil žalobcem navrhovanou změnu/rozšíření žaloby ve věci [spisová značka]. Předmětem řízení ve věci [spisová značka] je tak povinnost žalované zaplatit žalobci částku 412 680 Kč s příslušenstvím. 7. Soud ve věci provedl následující dokazování: 8. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2012 (č.l. 27 spisu [spisová značka]) soud zjistil, že žalobce byl od 1. 9. 2012 zaměstnán u právního předchůdce žalované ([anonymizováno] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s.) jako vedoucí útvaru kontroly na dobu neurčitou. Oba účastníci učinili za nesporné, že výpovědní doba předmětné pracovní smlouvy byla dvouměsíční. 9. Ze mzdového výměru (č.l. 28 spisu [spisová značka]) má soud za zjištěné, že žalobcova měsíční mzda u právního předchůdce žalované činila od 1. 9. 2012 částku 43 440 Kč. 10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 3. 2021 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 10. 2021, soud zjistil, že žalobcova žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012 doručená žalobci dne 7. 12. 2012 je neplatná, byla zamítnuta. Uvedená výpověď tak byla platná. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 18. 10. 2021, potvrdil výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 a jinými slovy tím také stvrdil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012 je platná. Usnesením ze dne 30. 6. 2022, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 21. 7. 2022, Nejvyšší soud České republiky odmítnul dovolání žalobce proti o pár řádků výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021. 11. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se žalované má soud za zjištěné, že žalovaná je právním nástupcem [právnická osoba] a [anonymizováno] [obec a číslo] a.s. 12. Dle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále v textu jen „zákoník práce“) platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. 13. Dle § 69 odst. 2 zákoníku práce platí, že přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. 14. Dle § 51 odst. 1 zákoníku práce platí, že byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. 15. Dle § 51 odst. 2 zákoníku práce platí, že výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63. 16. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonným ustanoveními dospěl soud k jednoznačnému závěru, že ani jeden z žalovaných nároků není oprávněný (soud rozhodoval o celkem třech žalobách, které byly spojeny do tohoto jednoho řízení). Výpověď ze dne 7. 12. 2012, kterou obdržel žalobce od právního předchůdce žalované, je totiž dle pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 3. 2021 č.j. [číslo jednací], platná a pracovní poměr žalobce u právního předchůdce žalované tak skončil ke dni 28. 2. 2013. Žalobce však požadoval náhradu mzdy ve všech třech žalobách až za období od září 2013 dále a logicky tak nemůže mít nárok na mzdu za období, kdy jeho pracovní poměr u právního předchůdce žalované již neexistoval. Především však žalobce nemá nárok na jím požadovanou náhradu mzdy dle § 69 zákoníku práce, neboť výpověď, kterou obdržel, byla platná. Na základě těchto důvodů soud všechny tři žaloby zcela zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jako ve věci zcela úspěšnému účastníkovi, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 115 270,80 Kč. Tato částka se skládá z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 260 640 Kč ve věci [spisová značka] před spojením věcí, která tak vychází na částku 9 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g), a.t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 10. 11. 2016 na č.l. 15, návrh