21 C 477/2021-118 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2021, ve znění doplnění ze dne 21. 9. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 565 Kč. V odůvodnění uvedla, že dne 10. 2. 2017 uzavřela [právnická osoba] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit za poskytnuté bankovní služby poplatky dle ceníku produktů a služeb. Z důvodu vzniku nepovoleného debetního zůstatku odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 6. 2021 od shora uvedené smlouvy. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla vůči žalovanému pohledávka v celkové výši 6 565 Kč, který se skládala z poplatků vyplývajících z ceníku produktů a služeb, konkrétně z poplatku ve výši 500 Kč za čtyři výzvy k zaplacení dlužných částek ze dne 6. 8. 2019, 7. 10. 2019, 7. 11. 2019 a z 9. 12. 2019, z poplatku 315 Kč zaevidovaného po splatnosti dne 31. 12. 2019 představujícího součet poplatku, pokud účet není aktivně využíván ve výši 250 Kč a poplatku ve výši 65 Kč za poskytnutí debetní karty. Další část dlužné částky činilo dvacet měsíčních poplatků po 250 Kč, představující poplatky v případě že účet není aktivně využíván, a to období od 6. 8. 2019 do 31. 5. 2021. Žalovaný uhradil v této souvislosti pouze 750 Kč a to tak, že dne 16. 9. 2019 byla částkou 500 Kč uhrazena 1. výzva k zaplacení dlužné částky a stejného dne byla částkou 250 Kč uhrazen jeden poplatek ve výši 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nejprve pohledávku postoupila smlouvou ze dne 5. 8. 2021 na [právnická osoba] a. s a na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2021. 2. Opatrovnice žalovaného v podání ze dne 17. 7. 2022 k žalobě uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 3 nemá pravomoc rozhodovat v předmětném sporu, neboť příslušnost by měla být dána podle bydliště žalovaného, přičemž není známo, kde se žalovaný zdržuje. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává, žalobkyně nesplnila břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když z žaloby nevyplývá, z čeho se žalovaná částka skládala. Žalovaný nebyl také řádně seznámen se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem poplatků, neboť část smluvní dokumentace byla v jazyce českém a druhá část v jazyce anglickém. Předmětná smlouva neobsahuje upozornění na zpoplatněné úkony a služby, pro žalovaného se tak mohlo jednat o překvapivé ustanovení obchodních podmínek. Účtované poplatky navíc byly nepřiměřeně vysoké. 3. K ústnímu jednání nařízenému na den 14. 10. 2021 se žalobkyně nedostavila. Soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a paní [jméno] [příjmení] jsou občany Korejské republiky. Žalovaný měl v ČR povolen dlouhodobý pobyt v období od [datum] do [datum] za účelem zaměstnání. Žalovaný uzavřel dne 10. 2. 2017 s [právnická osoba] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se zavázal [právnická osoba] hradit poplatky podle Ceníku produktů, součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Produktové podmínky, Přehled úrokových sazeb a Ceník. Na základě smlouvy byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet] a vydána debetní karta, jejíž držitelkou byla [jméno] [příjmení], [datum narození] s trvalým pobytem v Korejské republice. Podle Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] se žalovaný zavázal platit poplatky uvedené v Ceníku. Pokud by docházelo k úhradě poplatků inkasem nebo zúčtováním proti zůstatku účtu a účet by nevykazoval dostatečné prostředky k jejich úhradě, mohla banka evidovat poplatky v neuhrazené výši na účtu žalovaného, přičemž takto neuhrazené poplatky pak byly považovány za nepovolený záporný zůstatek. Poplatky byly splatné bezodkladně po poskytnutí bankovní služby nebo vzniku nákladů. Pokud by účet vykazoval nepovolený záporný zůstatek, byla banka oprávněna odstoupit od smlouvy. Strany si pro smlouvu zvolily, že se bude řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Paušální poplatek za vedení účtu, pokud nebyl aktivně využíván, činil 250 Kč měsíčně (pokud by účet byl aktivně využíván, pak by poplatek činil 129 Kč měsíčně), poplatek za vydání debetní karty činil 65 Kč, poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky činil 500 Kč. Na účtu žalovaného byl ke dni 15. 5. 2019 evidován záporný zůstatek – 29 087, 61 Kč a ke di 9. 6. 2021 záporný zůstatek ve výši – 6 565 Kč. Byly zde také evidovány nezaplacené poplatky ve výši 500 Kč za výzvy k zaplacení dlužných částek ze dne 6. 8. 2019, 7. 10. 2019, 7. 11. 2019 a z 9. 12. 2019, jednou nezaplacený poplatek ve výši 315 Kč zaevidovaného po splatnosti dne 31. 12. 2019 představujícího součet poplatku, pokud účet není aktivně využíván ve výši 250 Kč a poplatek ve výši 65 Kč za poskytnutí debetní karty a dvacet nezaplacených měsíčních poplatků po 250 Kč, představující poplatky v případě že účet není aktivně využíván za období od 6. 8. 2019 do 31. 5. 2021. Žalovaný uhradil na poplatky 750 Kč a to tak, že dne 16. 9. 2019 byla částkou 500 Kč uhrazena 1. výzva k zaplacení dlužné částky a stejného dne byla částkou 250 Kč uhrazen jeden poplatek ve výši 250 Kč. Dne 24. 6. 2021 [právnická osoba] odstoupila od smlouvy z důvodu negativní zůstatku na účtu s účinností ke dni 7. 9. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018, postoupila [právnická osoba] pohledávku na [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], o tom byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 23. 8. 2021, a ta smlouvou ze dne 7. 8. 2021 pohledávku postoupila na žalobkyni, o tom byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 1. 10. 2021. Dne 1. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do sedmi dnů od odeslání výzvy. 6. Dle usnesení NS ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1715/2014 z článku 15 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001 (týkajícího se nařízení Brusel I) je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu. Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) současně platného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě se nejednalo účelově vázaný úvěr, nebo o situaci, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaměřovala svoji činnost na Českou republiku, na mezinárodní příslušnost soudů se tedy nepoužijí ust. čl. 17 a 18 nařízení č. 1215/2012. Mezinárodní příslušnost tak bylo třeba posoudit podle čl. 7 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, podle kterého platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě nebylo zjištěno, že by žalovaný měl bydliště mimo území Evropské unie, místo plnění, v projednávané věci poplatky za služby podle smlouvy o účtu měly být placeny právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] se sídlem v ČR, byla tak dána mezinárodní příslušnost českých k soudů k projednání věci. Pokud by soud řízení zastavil s ohledem na nedostatek mezinárodní příslušnosti, protože není známo, kde přesně se žalovaný nachází, jednalo by se vůči žalobkyni o denegatio iustitiae, tj. odepření spravedlnosti. 7. Dle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ve sm