4 C 237/2019-151 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 10.12.2019 (doručena 19.12.2019) se žalobce domáhal určení neplanosti ujednání mezi stranami nájemní smlouvy ze dne 24. 1. 1994, tedy takto mezi žalobcem a žalovaným (dříve Pozemkový fond České republiky), ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně, když tato nájemní smlouva byla titulem pro vydání dvou exekučních titulů, a to rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 27.4.2000 č.j. 8C 247/99-35 a platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26.8.2002 č.j. 50Ro 1011/2002-17. Žalobce je důchodce ve věku 79 (nyní 82) let, exekuce je nyní vedena do smluvní pokuty, která ke dni 30.9.2019 činila částku 478 534 Kč. Žalobce žádal žalovaného o prominutí smluvní pokuty, avšak marně. 2. Žalovaný uvedl, že stále je prováděn výkon rozhodnutí srážkami z důchodu žalobce ve výši cca 2 500 Kč měsíčně. Dluh na smluvní pokutě ke dni 31.3.2002 činí částku 404 167,62 Kč. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 27.4.2000 č.j. 8C 247/99-35 byl vydán pro uznání (§ 153 o.s.ř.) a proti platebnímu rozkazu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26.8.2002 č.j. 50Ro 1011/2002-17 žalobce nepodal odpor. Výše smluvní pokuty 0,5 % denně byla u smluv v roce 1994 běžná. Absolutní výše pokuty je dána skutečností, že žalobce několik let své dluhy neplatil. Žalobce se opakovaně domáhal zastavení exekuce, avšak neúspěšně. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 4. Z dohody o uznání dluhu ze dne 21.10.1996 soud zjistil, že účastníci tohoto dne uzavřeli dohodu o uznání dluhu a jeho splácení, když žalovaný pronajal žalobci pozemek parc. [číslo] v kat. ú. [město] o výměře 556 m2 (zahrada) nájemní smlouvou [číslo], výše nájemného činila 19 460 Kč ročně. Žalobce již od 1.1.1992 nehradil nájemné, dlužné nájemné ke dni 1.10.1996 činí 92 368 Kč a sankční úrok z prodlení 0,05% denně, tedy 27 070,30 Kč. Žalobce se zavázal, že tuto částku 119 438 30 Kč splatí do 24.1.1997 včetně dodatečného úroku ve výši 15% p.a. (tj. celkem 128 545,30 Kč). Pro případ, že by žalobce nedodržel termín splatnosti, zaplatí smluvní pokutu ve výši 20% z neuhrazené částky. 5. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 27.4.2000 č.j. 8C 247/99-35 soud zjistil, že tento uložil žalobci zaplatit částku 211 758,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 21% p.a. z částky 154 254,30 Kč od 22.4.1997 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 26% p.a. z částky 9 730 Kč od 2.4.1998 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 23% p.a. z částky 9 730 Kč od 2.10.1998 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% p.a. z částky 9 730 Kč od 2.4.1999 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výš 11% p.a. z částky 9 730 Kč od 2.10.1999 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 9 730 Kč od 2.4.2000 do zaplacení, dále náklady řízení ve výši 20 477,80 Kč. Žalobce tento závazek uznal co do důvodu a výše výslovně na jednání dne 18.4.2000. Tento nabyl právní moci ve výroku I. dne 1.6.2000, ve výroku II. dne 17.6.2000. 6. Z platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26.8.2002 č.j. 50Ro 1011/2002-17 soud zjistil, že tento uložil žalobci zaplatit částku 58 380 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.4.1997 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.10.1997 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.10.2000 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.4.2001 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.10.2001 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 9 730 Kč od 2.4.2002 do zaplacení, dále spolu s 21% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.4.1997 do zaplacení, s 26% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.10.1997 do zaplacení, s 10% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.10.2000 do zaplacení, s 8% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.10.2001 do zaplacení, s 8,5% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.10.2001 do zaplacení, s 6,5% p.a. úrokem z prodlení z částky 9 730 Kč od 2.4.2002 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení v částce 25 330 Kč. Tento nabyl právní moci dne 20.9.2002. 7. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. 8. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ust. § 159a odst. 3,4 o.s.ř., který stanoví, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (res iudicata). Soud dokazováním zjistil, že žalobce se domáhá změny pravomocných rozhodnutí, a to rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 27.4.2000 č.j. 8C 247/99-35 a platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 26.8.2002 č.j. 50Ro 1011/2002-17, což není přípustné. 9. Právní moc je souhrnem účinků konečného, tj. doručeného a nenapadnutelného rozhodnutí. Jejím účelem je zajistit trvalou a účinnou ochranu subjektivních práv a oprávněných zájmů, jež byly v řízení zjištěny. Právní moc rovněž zabraňuje, aby docházelo k vydávání vzájemně si odporujících rozhodnutí, čímž přispívá ke zvyšování autority soudů. Konečně není bez významu, že právní moc pomáhá snižovat zatížení soudů, když zaručuje, že se soud nebude stejnými nároky, resp. již vyřešenými předběžnými otázkami, zabývat opětovně. To mimo jiné znamená, že v následném řízení není projednání pravomocně již vyřešené otázky přípustné; soud se proto v následném řízení nebude zabývat tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž soud vystavěl své pravomocné rozhodnutí v prejudiciálním sporu, a nebude tedy ani provádět dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu následku (srov. důvody R 94/10 a důvody R 9/03). 10. Pokud se týče žalovaným nežalovaných budoucích nároků z uvedené smlouvy (nezanikly-li již solucí), pak je na žalobci, aby nemravnost výše smluvní pokuty prokazoval v rámci žaloby o plnění, nikoliv se domáhal určení neplatnosti žalobou určovací. 11. Nad rámec tohoto odůvodnění soud připomíná žalobci, že má možnost získat odpuštění příslušenství pohledávky v rámci státem vyhlášených akcí Milostivé léto 2021 a plánované akce Milostivé léto 2022 (od 1.9.2022 do 30.11.2022). Do této akce se musí žalobce přihlásit a po zaplacení jistiny a poplatku ve výši (předpokládané) 907,50 Kč mu bude zbytek dluhu odpuštěn. 12. S ohledem na výše uvedené tedy soud nemohl jinak, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 400 Kč představující 300 Kč za každý z osmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (převzetí, 6x vyjádření ve věci samé a účast ne jednání).