4 C 243/2020-81 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 16. 11. 2020 se žalobkyně domáhaly po žalovaném zaplacení částky 39 074 346,60 Kč s příslušenstvím s tím, že se domáhají finanční náhrady za nevydané pozemky v kat. ú. [ulice] [anonymizováno], [územní celek], když rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Liberecký kraj ze dne 8.9.2017 č.j. P –R -7958/2017 bylo rozhodnuto, že žalobkyně nejsou vlastníky pozemků zapsaných v bývalém kat.ú. p. [číslo] louka o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra] Cena obvyklá (tržní) zjištěná znaleckým posudkem za uvedené pozemky činí částku 39 074 346,60 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že předmětné pozemky byly pozemky přídělovými, pro něž platí zvláštní režim náhrady podle ust. § 14 odst. 8 zákona o půdě. Pokud se žalobkyně rozhodly domáhat se finanční náhrady, pak jsou limitovány uhrazenou přídělovou cenou, pokud by se domáhaly poskytnutí náhradního pozemku ve veřejných nabídkách, pak zde je restituční nárok oceněn v částce 54 612 Kč pro každou ze žalobkyň. 3. Žalobkyně na to reagovaly tak, že v dodatečném dědickém řízení bylo rozhodnuto jinak, a to tak, že každá ze žalobkyň nabyla polovinu restitučního nároku (nikoliv třetinu), a tedy restituční nárok by měl činit 81 918 Kč pro každou ze žalobkyň. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly následující skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 5. Z Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 8.9.2017 č.j. SPÚ 419549/2017 soud zjistil, že žalobkyně nejsou vlastníky pozemků parc. [číslo] louka o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra], parc. [číslo] role o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek], a to každá v podílu ideální 1/3. Na nemovitostech vázne nedoplatek přídělové ceny ve výši 7 240 Kč. Předmětné nemovitosti byly jako konfiskovaný nepřátelský majetek v přídělovém řízení podle dekretu č. 28/45 přiděleny do vlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. V roce 1951 byla část pozemků, a to pozemky parc. [číslo] vyjmuty z přídělu a převedeny na Československou obec sokolskou. Parcela [číslo] přešla na Čsl.stát v roce 1963. 6. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 9.9.2021 č.j. 35 D 1259/2008-63 na čl. 48 – 50 soud zjistil, že žalobkyně jsou nabyvatelkami restitučního nároku po [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši každá v ½ (nikoliv 1/3, jak zapsal Státní pozemkový úřad). 7. Z přídělové listiny č.j. K 796/47 ze dne 2.12.1947 soud zjistil, že předmětné nemovitosti byly právním předchůdcům žalobkyň přiděleny jako příděl po odsunu Němců po druhé světové válce. Soud provedl i důkaz návrhem přídělu pozemků a budov v katastrálním území, ale listina již nebyla čitelná. Postupní smlouvou z 15.11.1951 postoupil [jméno] [příjmení] svoji ideální ½ spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech na syna [jméno] [příjmení]. Tato byla zaslána ke schválení na Jednotný národní výbor v Liberci dne 15.11.1951 (dopis adresovaný JNV 15.11.1951). Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že přídělová cena činila 53 200 Kčs. 2.12.1947 zaplatili právní předchůdci částku 2 000 Kčs, dne 31.10.1949 pak částku 15 000 Kčs. Celkem zbývalo doplatit 36 200 Kčs. Ke dni 1.6.1953 byla v tehdejším komunistickém Československu provedena měnová reforma, kdy se„ staré peníze“ přepočítávaly na„ nové peníze“ v různém kurzu, podle toho kde byly uloženy a kdo byl vlastníkem. Za tuto měnovou reformu bylo tehdejší Československo vyloučeno z Mezinárodního měnového fondu. Právní předchůdci žalobkyň měli pak podle přepočtu na novou měnu zaplatit 7 240 Kč jako doplatek. Ze sdělení Státní spořitelny v [obec a číslo] ze de 17.6.1959 soud zjistil, že ke dni 3.6.1959 tato odepsala část pozemků z přídělu ve prospěch města Liberec. 8. Právní předchůdci žalobkyň, [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] požádali 25.11.1992 o vrácení předmětných nemovitostí, které byly dle jejich sdělení nedobrovolně převedeny do JZD v roce 1952 nebo 1953 (uplatnění nároku na zemědělský majetek ze dne 25.11.1992). Okresní pozemkový úřad, referát Okresního úřadu v Liberci, dne 22. 10.1997 rozhodl, že [jméno] [příjmení] není vlastníkem předmětných nemovitostí (Rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu a referátu Okresního úřadu v Liberci ze dne 22.10.1997 č.j. P -5826/97-). Toto rozhodnutí bylo zrušeno Krajským soudem v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15.9.1998 č.j. 15 Ca 27/98-10. 9. Dne 11.1.2018 nechal žalovaný vyhotovit znalecký posudek k ocenění předmětných nemovitostí podle stavu ke dni 4.1.1951 a podle vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., přičemž cena zjištěná činí 153 858 Kčs (znalecký posudek č. 1065-08/ 2018 ze dne 11.1.2018). Dopisem ze dne 19.11.2018 žalobkyně požádaly o finanční náhradu za nevydané pozemky ve výši 2 200 Kč/m2, přičemž se spokojí s 80% (výzva k náhradě za nevydané pozemky ze dne 19.11.2018). Dopisem ze dne 6.2.2020 žalovaný sdělil žalobkyním, že přecenil pozemek parc. [číslo] podle jeho stavu k datu přechodu na stát v roce 1963 Cena zjištěná podle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. činí 163 387,80 Kčs. Žalobkyně se buď mohou domáhat náhradního pozemku co do výše jejich restitučního nároku, a nebo finanční náhrady, která však podle ust. § 14 odst. 9 zákona o půdě činí zaplacenou přídělovou cenu. Přídělová cena byla uhrazena v plné výši (část ve staré měně ve výši 17 000 Kčs, část v nové 7 240 Kč v nové měně), podle nové měny činila cena přídělu 8 092,386 Kčs (soupis přepočtu přídělové ceny). 10. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. 11. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 229/1991 Sb., o půdě v platném znění. Podle ust. § 14 odst. 1 platí, že oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle ust. § 14 odst. 8 však platí, že v případě, že oprávněná osoba získala nemovitost do vlastnictví přídělem od státu po 23. červnu 1945, poskytne se náhrada za nemovitosti uvedené v odstavci 1 jen do výše uhrazené přídělové ceny; pokud nelze zjistit výši uhrazené přídělové ceny, poskytne se náhrada ve výši 1,5 % z ceny nemovitosti stanovené podle § 28a. Výše přídělové ceny činila v tomto případě částku 53 200 Kčs. Tato byla zcela uhrazena, a to ve staré měně ve výši 17 000 Kčs a v nové měně 7 420 Kčs. Soud v souladu s kogentním ustanovením § 14 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě rozhodl tak, že žalobkyním přísluší každé nárok na ½ zaplacené přídělové ceny jako finanční náhrady za restituční nárok, tedy každé ze žalobkyň 20 274,50 Kč. Podle ust. § 16 odst. 1 za pozemky, které se nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy. S ohledem na skutečnost, že výzva byla žalovanému doručena v listopadu 2018, pak tříletá pariční lhůta již uplynula, proto soud uložil povinnost žalované podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Pokud se žalobkyně domáhaly ceny obvyklé pozemků, pak tuto nelze přiznat ani ostatním restituentům. Nejvyšší soud ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech. 13. Pokud by soud vycházel z toho, že žalobkyně mají nárok na 1,5% z ceny zjištěné podle §28a zákona o půdě, činila by náhrada celkem 14 745,24 Kč (163 836 x 6 x 1,5%), tedy každá ze žalobkyň by obdržela 7 372,62 Kč. 14. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku a přiznal každé ze žalobkyň právo na ½ zaplacené přídělové ceně. Co do zbylé části musel žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byly v řízení převážně úspěšný,