4 C 53/2020-153 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhaly po žalovaném částky (celkem) 1 017 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyň uplatnil restituční nárok na vydání části pozemku původní parc. [číslo] (nyní parc. [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] a [číslo] díl„ b“) o výměře 1 130 m2 v kat. ú. [obec] Okresní úřad [obec] rozhodl dne [datum] tak, že právnímu předchůdci žalobkyň tyto nelze vydat podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě. Dne [datum] vyzvali žalobkyně žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají zato, že výše náhrady by měla činit alespoň ½ obvyklé cenu pozemků, která činí částku 1 017 000 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě může vyplatit pouze cenu podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v zákonné tříleté lhůtě. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 4. Okresní úřad Uherské Hradiště rozhodl dne 10.3.1993 tak, že právnímu předchůdci žalobkyň panu [jméno] [příjmení] nelze vydat pozemky parc. [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] a [číslo] díl„ b“) o výměře 1 130 m2 v kat. ú. [obec] s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě (Rozhodnutí Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 10.3.1993 č.j. OPÚ 1056/4/92R).Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22.7.1993 č.j. 30 Ca 98/93-11. 5. Pozemky byly vyvlastněny rozhodnutím Odboru výstavby MěNV Uherské Hradiště č.j. V 177/89 No/ma ze dne 21.3.1989 pro výstavbu rodinných domků, které již na pozemcích byly postaveny nebo rozestavěny. Rozhodnutím Městského úřadu, odboru výstavby a životního prostředí v Uherském Hradišti ze dne 2.12.1991 č.j. V 1979 No/St byla ve prospěch čsl. státu vyvlastněna parcela [číslo] o výměře 295 m2 v kat.ú. [obec] za účelem výstavby inženýrských sítí. Náhrada za parcelu [číslo] o výměře 295 m2 v kat.ú. [obec] není předmětem tohoto řízení. 6. Z dědického usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2.1.1997 sp.zn. D 456/94 soud zjistil, že po panu [jméno] [příjmení] jeho restituční nárok nabyly žalobkyně v rozsahu každá id. 1/3. 7. Výzvou ze dne [datum] vyzvali žalobkyně žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají zato, že výše náhrady by měla činit nejméně ½ obvyklé ceny pozemků. Tato byla týž den doručena žalovanému (doručenka datové zprávy z [datum]). 8. Žalovaný dopisem ze dne [datum] sdělil žalobkyním, že finanční náhradu může poskytnout pouze v ceně podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v ve výši 22 600 Kč (celkem), když tato cena byla určena znaleckým posudkem znalce [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 4.7.1997 v ceně 20 Kč/m2 (znalecký posudek [titul]. [jméno] [příjmení] z [datum] s doložkou z [datum]). 9. Z dopisu [jméno] [příjmení] z [datum] na čl. 28, [datum] na čl. 29, [datum] na čl. 30 a [číslo] (?). [číslo] na čl. 31 má soud za prokázáno, že pan [jméno] [příjmení] vyvlastnění pozemků prožíval velmi těžce, rovněž nesl velmi těžce, když ovocné stromy a 200 let starý dub byly na pozemku vykáceny, aby nebránily výstavbě rodinných domků. [obec] byl předmětem státní ochrany přírody, byl pokácen bez povolení, když návrh na jeho pokácení byl zamítnut Odborem Kultury. Tento nechal pokácet předseda MNV [příjmení] [jméno] [příjmení] vědomě, jeho jednání však nešlo posoudit trestně právně pro vyhlášenou amnestii prezidenta republiky (Opis odpovědi Kanceláři prezidenta republiky ČSFR ze dne [datum]. Dopis byl adresován i [jméno] [příjmení]. Dále se sděluje odpověď panu [příjmení] z [datum], jako další dopis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum]). 10. Ze znaleckého posudku Ing Zdeňka Tomíčka ze dne 25.1.2022 číšlo [číslo] soud zjistil, že i tento znalec ocenil pozemky částkou 20 Kčs/m2 podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. Navíc ocenil stromy, které se na pozemcích nacházely v době vyvlastnění, a to 4 ovocné stromy ve stáří 40 let (jabloň, hrušeň, švestka, ořešák) a 2 listnaté strmy (duby) ve stáří 200 let a 80 let. Celková cena podle vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. činí 28 652 Kčs. 11. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 a 28 Cdo 2775/2021-109 byly ve věci již nadbytečné. 12. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. 13. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná. 14. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán. 15. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 20 Kčs v ostatních obcích (resp. v obcích, které nejsou taxativně vyjmenovány). Pokud žalovaný namítal, že znalec Ing, Zdeněk Tomíček nad rámec původního znaleckého posudku ocenil i dřeviny pozemku, pak znalec zcela postupoval v souladu s § 17 vyhl. č. 182/1988 Sb. a dřeviny byly podle ust. § 119 obč.zák. součástí pozemku. 16. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobcům jako oprávněným osobám šestinásobek jejich nevypořádaného restitučního nároku: ; Nevypořádaný restituční nárok OPÚ [číslo]; še