6 C 268/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 309,80 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky došlo dne 18. 9. 2013 k uzavření Rámcové smlouvy [číslo] v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně (dále jen„ Rámcová smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 5. 1. 2021 uzavřeli účastníci Dodatek č. 16 k Rámcové smlouvě, jímž žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč (dále též jako„ Dodatek“). Poskytnutí kontokorentu bylo žalobkyní žalovanému schváleno dne 5. 1. 2021, žalovaný jej mohl téhož dne na výše specifikovaném účtu čerpat. Z důvodu porušení podmínek poskytnutí kontokorentu, byl kontokorent žalovanému zablokován a dne 7. 3. 2022 došlo k jeho zesplatnění, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 3. 2022, zprávami na e-mailovou adresu a do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o kontokorentu ke dni podání žaloby činil na jistině částku ve výši 20 000 Kč. Dlužná částka se dále skládala z částky ve výši 9,80 Kč představující nezaplacený měsíční poplatek za vedení dalších běžných účtů. Žalovanému byl tento poplatek ve výši 10 Kč naúčtován dne 31. 12. 2021, přičemž naúčtovaná částka byla ponížena o nevyčerpanou část jistiny kontokorentu ve výši 0,20 Kč. Dlužná částka se dále skládá z částky 300 Kč, jež odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu, které byly žalovanému naúčtovány dne 21. 2. 2022. Žalobkyně se od prvního dne prodlení snažila žalovaného kontaktovat, upomínala žalovaného opakovaně telefonicky, v jeho internetovém bankovnictví, e-mailem a SMS zprávami. Ani přes předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný žalobkyni nic nezaplatil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala zároveň i zaplacení úroku z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 3. 2022 do 3. 4. 2022, dále úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 992,84 Kč od 1. 12. 2021 do 6. 3. 2022. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 18. 9. 2013 k uzavření Rámcové smlouvy [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 5. 1. 2021 byl na základě žádosti žalovaného uzavřen Dodatek č. 16 k Rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový a nezajištěný úvěr ve formě kontokorentu k běžnému účtu č. [bankovní účet] s možností čerpání do 20 000 Kč a s roční úrokovou sazbou ve výši 18,90 %. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného, informovala žalobkyně žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 7. 3. 2022 o zesplatnění kontokorentu. V souladu s Ceníkem žalobkyně byl žalovanému dle Výpisu z běžného účtu za období od 20. 5. 2021 do 13. 4. 2022 dne 31. 12. 2021 naúčtován poplatek za vedení všech dalších běžných účtů ve výši 10 Kč. V souladu s Podmínkami pro používání úvěru byla dle Výpisu z běžného účtu za období od 20. 5. 2021 do 13. 4. 2022 dne 21. 2. 2022 žalovanému naúčtována částka ve výši 300 Kč představující účelně vynaložené náklady na vymáhání. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu ze dne 7. 3. 2022 neuhradil. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době, jinak do měsíce, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dlužník je ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 9. Dle § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny, lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalovanému ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., Rámcové smlouvy a Dodatku zavázal je vrátit spolu se sjednanými smluvními úroky. Žalovaný závažně porušil smluvní povinnosti, pročež žalobkyni v souladu se Smlouvou a Podmínkami pro používání kontokorentu vzniklo oprávnění učinit úvěr okamžitě splatným. Žalobkyni taktéž vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu a na měsíční poplatek za vedení dalších běžných účtů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat veškerá tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 813 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v téže výši, neboť náhrada jiných nákladů řízení nebyla žalobkyní požadována.