6 C 437/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 270 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 19. 4. 2007 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou měl žalovaný hradit právnímu předchůdci žalobkyně, vedle poskytnuté jistiny souhrnný poplatek ve výši 25 752 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku měl žalovaný uhradit v hotovosti, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 1 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 4. 2008. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 18. 4. 2008, ocitl se v prodlení, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky skládající se ke dni 24. 4. 2008 z neuhrazené jistiny ve výši 21 975,24 Kč a ze souhrnného dlužného poplatku ve výši 16 294,76 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení zmiňované pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 zaslaným doporučeně. V mezidobí od 24. 4. 2008 do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku částečně hrazeno, a to celkem 1 000 Kč. Žalovaný tedy od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 25 482 Kč, ke dni 18. 12. 2020 tak činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 37 270 Kč s příslušenstvím. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně k zaplacení ze dne 29. 7. 2021 neuhradil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala zároveň i zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37 598,95 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 37 270 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky 37 270 od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky 37 270 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze Smlouvy ze dne 19. 4. 2007 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Výše zápůjčky činila 37 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 752 Kč v 53 týdenních splátkách po 1 184 Kč. První splátka byla splatná sedmého dne od uzavření Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. V souladu s čl. 8 Smluvních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, jestliže žalovaný včas nesplní povinnosti uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky. Poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 4. 2008. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne 18. 4. 2008, ocitl se v prodlení, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 21 975,24 Kč a ze souhrnného dlužného poplatku ve výši 16 294,76 Kč. V mezidobí od 24. 4. 2008 do 18. 12. 2020 žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil částku 1 000 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobkyni postoupena pohledávka ze Smlouvy. Postoupení zmiňované pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 37 270 Kč. Výzvou ze dne 29. 7. 2021 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Soud proto posuzoval předmětný závazkový právní vztah podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 19. 4. 2007. 8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ SOZ“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle § 37 SOZ, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Dle § 3 odst. 1 SOZ, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle § 517 odst. 1 SOZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Dle odst. 2, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a uvedených zákonných ustanovení posoudil soud věc po právní stránce takto. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření Smlouvy. Z obsahu Smlouvy je zřejmé, že souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby, resp. toto ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 25 752 Kč za poskytnutí jistiny 37 000 Kč, která měla být vrácena v 53 týdenních splátkách. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku více než 68,3