6 C 473/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 228,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 29. 11. 2019 s původním věřitelem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy obdržel žalovaný od původního věřitele finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že se zavázal původnímu věřiteli vrátit částku 6 540 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku ve výši 1 540 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, která nastala dne 19. 12. 2019. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplnil. Mezi žalobkyní a původním věřitelem došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem žalobkyně ze dne [datum] Ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně k zaplacení ze dne 10. 8. 2021 žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Vedle žalované částky se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 641,1 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 751,23 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Dále se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 5 000 Kč za každý započatý den prodlení od 20. 12. 2019 do 30. 2. 2020, tj. v částce 228,90 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 29. 11. 2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 19. 12. 2019. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit částku 6 540 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku ve výši 1 540 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil. O postoupení pohledávky ke dni [datum] z původního věřitele na žalobkyni (viz Smlouva o postoupení pohledávky) byl žalovaný vyrozuměn oznámením žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 8. 2021 neuhradil. Podle čl. VIII odst. 1 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení klienta (žalovaného) s vrácením úvěru, nebo jeho části, je tento povinen hradit věřiteli (původnímu věřiteli, nyní žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Z téhož odstavce smlouvy rovněž vyplývá nárok věřitele (původního věřitele, nyní žalobkyně) na smluvní úrok, na úrok z prodlení v zákonné výši a na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 12. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 13. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a uvedených zákonných ustanovení posoudil soud věc po právní stránce takto. Mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Původní věřitel dostál svému závazku vyplývajícímu z uzavřené smlouvy, když žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch poskytl peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas vrátit původnímu věřiteli a zaplatit mu za to úroky dle podmínek smlouvy, tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil, pročež se dostal do prodlení. Následně původní věřitel platně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyni, dle podmínek smlouvy, vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nevrácené části zápůjčky za každý započatý den prodlení a na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni listinnými důkazy podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovanou částku zaplatil. Toto však neučinil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil, ocitl se s jejím zaplacením v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení dle ujednaných podmínek smlouvy a dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 228,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.