6 C 88/2021-154 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 11. 2020 se [anonymizováno], insolvenční správce dlužníka [anonymizováno] se sídlem [adresa] (dále také jen„ Insolvenční dlužník“), (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 287 444,78 Kč s následujícím odůvodněním. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek Insolvenčního dlužníka s tím, že insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven právní předchůdce žalobkyně. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl na majetek Insolvenčního dlužníka prohlášen konkurs. Dle ustanovení § 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen„ IZ“) platí, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Dle ustanovení § 249 IZ osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníka je po prohlášení konkursu insolvenční správce. Dle § 36 IZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. 2. Dne [datum] byla mezi Insolvenčním dlužníkem, jakožto zastoupeným, a žalovanou, jakožto obchodním zástupcem, uzavřena smlouva o obchodním zastoupení (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalovaná zavázala nabízet a prodávat jménem Insolvenčního dlužníka a na jeho účet služby organizované Insolvenčním dlužníkem a osobami s Insolvenčním dlužníkem spřízněnými a Insolvenční dlužník se Smlouvou zavázal hradit žalované za tuto činnost sjednanou provizi. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne [datum] (dále jen„ Faktura [číslo]“) vyúčtovala žalovaná Insolvenčnímu dlužníkovi dle Smlouvy provize za zprostředkování prodeje cestovních služeb v měsíci září 2019, a to v celkové částce 13 108,65 EUR, tj. 337 547,74 Kč (dále jen„ Pohledávka č. 1“). Dne [datum] uzavřeli Insolvenční dlužník a žalovaná dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků (dále jen„ Dohoda o započtení“), na základě které byly pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou z titulu úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum], úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] a úhrady k rezervaci [číslo] ze dne [datum] v celkové výši 287 444,78 Kč započteny proti Pohledávce č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo]. Započtením vzájemných pohledávek Insolvenčního dlužníka a žalované dle Dohody o započtení zanikly výše uvedené pohledávky Insolvenčního dlužníka za žalovanou v plné výši a pohledávka žalované za Insolvenčním dlužníkem z titulu Pohledávky č. 1 vyúčtované Fakturou [číslo] zanikla částečně co do částky ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč). Pohledávka č. 1 žalované vůči Insolvenčnímu dlužníku tak po započtení vzájemných pohledávek dle Dohody o započtení činila 1 945,75 EUR (tj. 50 102,96 Kč). Insolvenční dlužník dne [datum] administrativním pochybením odeslal na bankovní účet žalované částku ve výši 13 108,65 EUR, tedy částku odpovídající původní výši Pohledávky č. 1 před jejím, ačkoliv Pohledávka č. 1 žalované za Insolvenčním dlužníkem existovala již jen ve výši 1 945,75 EUR (tj. 50 102,96 Kč). Vzhledem k této skutečnosti se tak žalovaná na úkor Insolvenčního dlužníka dle § § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) obohatila o částku ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč), která představuje rozdíl mezi původní výší Pohledávky č. 1 žalované za Insolvenčním dlužníkem a výší Pohledávky č. 1 po započtení dle Dohody o započtení. Žalovaná tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, resp. plněním z právního důvodu, který odpadl. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2020. Na tuto žalovaná reagovala sdělením, že částka ve výši 11 162,90 EUR (tj. 287 444,78 Kč) byla žalovanou započtena na pohledávku žalované vůči Insolvenčnímu dlužníkovi z titulu neuhrazené provize vyúčtované fakturou č. [anonymizováno] (dále jen„ Faktura [číslo]“) ze dne [datum] (dále jen„ Pohledávka č. 2“). Dle čl. 5 odst. 5.11 Smlouvy nebyla žalovaná jakožto obchodní zástupce oprávněna jednostranným úkonem provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek ze Smlouvy, z čehož vyplývá, že žalovaná nebyla oprávněna jednostranně započíst jakékoliv své pohledávky za Insolvenčním dlužníkem ze Smlouvy proti pohledávkám Insolvenčního dlužníka za žalovanou, pročež tedy nárok právní předchůdce žalobkyně, resp. Insolvenčního dlužníka na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 162,90 EUR (287 444,78 Kč) ze strany žalované nadále trvá. Právní předchůdce žalobkyně upřesnil, že pro výše uvedené přepočty mezi měnou EUR a Kč byl použit kurz uvedený na Faktuře [číslo] tj. kurz 25, 750 Kč. 3. Vedle žalované částky se právní předchůdce žalobkyně na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 287 444,78 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení. 4. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok právního předchůdce žalobkyně považovala za zcela nedůvodný, a to z následujících důvodů. Z částky 13 108,65 EUR, jež Insolvenční dlužník převedl na žalovanou, byla započtena částka ve výši 1 945,75 EUR na zbývající dluh vůči žalované z Faktury [číslo]; právním podkladem pro toto započtení byla Dohoda o započtení. Zbývající částka ve výši 11 162,90 EUR odpovídala rozdílu převedené částky 13 108,65 EUR a započtené částky 1 945,75 EUR, přičemž tuto žalovaná jednostranně započetla na svoji další pohledávku vůči Insolvenční dlužníkovi, a to na Pohledávku č. 2 dle Faktury [číslo] jež byla vystavena na částku 11 268,77 EUR. Po započtení činil dluh Insolvenční dlužníka z Pohledávky č. 2 částku 105,87 EUR. Žalovaná evidovala vůči Insolvenčnímu dlužníkovi ještě další pohledávky z titulu neuhrazené provize, a to v celkové výši 114 221,19 Kč (dále jen„ Pohledávka č. 3“). Pohledávku č. 2 ve zbylé výši 105,87 EUR a Pohledávku č. 3 přihlásila žalovaná do insolvenčního řízení vedeného proti Insolvenčnímu dlužníku. Tyto pohledávky byly následně právním předchůdcem žalobkyně popřeny a v době podání odporu probíhal o jejich pravosti a výši incidenční spor vedený [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Čl. 5.11 Smlouvy, jenž zní:„ Zastoupený je oprávněn jednostranným jednáním provést započtení jakýchkoli vzájemných pohledávek z této Smlouvy, včetně pohledávek nejistých nebo neurčitých ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku Obchodní zástupce není oprávněn jednostranným úkonem provést započtení jakýchkoli pohledávek z této Smlouvy“, žalovaná považovala za neplatný, jelikož Insolvenční dlužník zneužil své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti žalované jako slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Ustanovení § 433 odst. 1 o. z., které upravuje ochranu slabší smluvní strany, uznává, že smluvní vztah mezi silnější a slabší smluvní stranou může být i vztahu mezi dvěma podnikateli. Existence slabší smluvní strany se posuzuje s ohledem na informační asymetrii mezi dvěma subjekty a hospodářské postavení dotčených subjektů v rámci hospodářské soutěže jako jsou finanční síla, vertikální propojení nebo přístup k technologiím. Podle Důvodové zprávy k § 433 odst. 1 o. z. je slabší smluvní stranou ta, která má v daném smluvním vztahu menší skutečnou možnost uplatnit a obhajovat své soukromé zájmy, než strana druhá. Jelikož ustanovení dopadá i na podnikatelské vztahy, je zřejmé, že se nemusí jednat jen o zájmy soukromé, ale i o zájmy obchodní. Slabší smluvní strana má menší skutečnou možnost obhajovat své obchodní zájmy, což se projevuje i v procesu smluvního ukotvení obchodního vztahu. Rutinně podnikající profesionál může věnovat transakční náklady na zlepšení kvality jím používaných smluv na rozdíl od podnikatele jednorázově spolupracujícího s oním rutinně podnikajícím profesionálem. I v podnikatelských vztazích se proto vyskytují formulářové smlouvy, které jsou jednorázově spolupracujícímu podnikateli„ naservírovány“ za podmínek, které lze popsat jako, ber nebo nech být. Jednorázově spolupracující podnikatel je potom v pozici slabší smluvní strany. Insolvenční dlužník byl součástí nadnárodní skupiny [anonymizováno] – [anonymizováno], která byla jedním z největších prodejců zájezdů na světě. Služeb skupiny využívalo přibližně [anonymizováno] cestujících ročně a měla přibližně [anonymizováno] zaměstnanců. Žalovaná je menší cestovní agenturou, která ročně prodá zájezd několika stovkám až jednotkám tisícům cestujících a zaměstnává několik málo jednotek zaměstnanců. O významné nerovnováze v hospodářském postavení Insolvenční dlužníka a žalované, kdy žalovaná je slabší smluvní stranou, tak nelze mít pochyb. Tuto skutečnost potvrzuje úprava obchodního zastoupení v občanském zákoníku. Ustanovení § 2519 o. z. výslovně zaka