11 C 117/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 4. 2022 a doplněním žaloby ze dne 21. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení byl žalovaný v období od 1. 8. 2017 do 18. 8. 2017 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], se sídlem v České republice a v období od 1. 9. 2017 do 6. 9. 2017 u společnosti [právnická osoba] a v těchto obdobích byl tedy žalovaný pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. V období od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby na území Polska, ačkoliv žalobkyně v tomto období neeviduje u žalovaného zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaný tedy nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalovaným čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 15. 10. 2020, čímž jí vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes zaslané výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 7. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně dne 1. 8. 2017, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 5. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 1. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně dne 18. 8. 2017, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 6. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně dne 1. 9. 2017, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 7. Z hromadného oznámení zaměstnavatele ze dne 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na území České republiky u zaměstnavatele [právnická osoba] U tohoto zaměstnavatele došlo ke změně dne 6. 9. 2017, což zaměstnavatel oznámil žalobkyni. 8. Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 15. 9. 2020 vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění žalobkyni částku 21 924,21 Kč. 9. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že Česká národní banka potvrdila odepsání částky 577 674,01 Kč dne 15. 10. 2020 z účtu žalobkyně. 10. Z individuálního výkazu ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že žalovaný čerpal v období od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 zdravotní služby ve výši 15 783,40 Kč poskytované v Polsku. 11. Z formuláře S080 ze dne 2. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl hospitalizován od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017. Částka za hospitalizaci činila 2 650 PLN. 12. Z potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění ze dne 15. 8. 2017 bylo zjištěno, že platnost evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného byla od 1. 8. 2017 do 31. 10. 2017 13. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 15 783,40 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na totožnou částku a výzva žalobkyně, že pokud byl žalovaný pojištěn u zdravotní pojišťovny v některém ze států EU nebo Švýcarska, má tuto skutečnost oznámit žalobkyni. 14. Z žádosti o oznámení ze dne 7. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně podala žádost u NFZ v Polsku a žádala o doručení dokumentu„ Výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby č. j. EU/VY219/2021“. Z odpovědi na žádost o oznámení ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že NFZ v Polsku žalovanému nedoručil požadovaný dokument, jelikož oznámení osobně adresátovi nebylo možné. 15. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 15 783,40 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na totožnou částku. 16. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla odeslána dne 9. 3. 2022 a dne 25. 3. 2022 byla doručena žalovanému. 17. Z tabulky„ zaměstnání“ vyplývá, že žalobkyně v období od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 u žalovaného neevidovala žádné zaměstnání na území České republiky. 18. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Polska v období od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polsku. Žalobkyně uhradila dne 15. 10. 2020 částku mimo jiné za péči čerpanou žalovaným. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 1. 7. 2021 znějící na částku ve výši 15 783,40 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 19. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 20. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 21. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 22. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 23. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 zaměstnán v České republice a nebyl tak účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Polsku na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 15. 10. 2020 ve vztahu k částce 15 783,40 Kč. 26. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 17. 10. 2017 do 20. 10. 2017 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně o