11 C 334/2017-125 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2017 ve znění doplnění ze dne 13. 11. 2017 (č. l. 28) a ve znění částečného zastavení řízení ze dne 19. 5. 2023 (č. l. 105) domáhal na žalované zaplacení částky 40 393 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 27. 1. 2015 byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [příjmení] [jméno] – výrobní družstvo invalidů, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“). Tímtéž usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Dle § 294 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. Dle § 249 odst.1 insolvenčního zákona není-li stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkurzu pouze insolvenční správce. V rámci výkonu činnosti insolvenčního správce žalobce zjistil, že dlužník uzavřel dne 29. 8. 2014 s žalovanou písemnou smlouvu o postoupení pohledávek (dále jen„ předmětná smlouva o postoupení pohledávek“). Touto smlouvou dlužník postoupil žalovanému svou peněžitou pohledávku ve výši 42 413 Kč s příslušenstvím z titulu kupní ceny vyúčtované fakturou [číslo] (dále jen„ postupovaná pohledávka“) vůči obchodní společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Přípisem ze dne 29. 8. 2014 dlužník jako postupitel postoupení zmíněné pohledávky [anonymizováno] notifikoval. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2014 neobsahuje výslovné ujednání o ceně, za kterou dlužník žalovanému postupovanou pohledávku postoupil. Z čl. II. vyjádření žalované ze dne 23. 2. 2016 učiněného ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 ICm 241/2016 však plyne, že k postoupení výše uvedené postupované pohledávky z dlužníka na žalovaného došlo podle žalovaného úplatně ve výši 100 % její nominální hodnoty, tedy dlužník žalovanému pohledávku postoupil za úplatu ve výši 42 413 Kč. Žalovaná totiž ve vyjádření uvedla, že [anonymizováno] objednané dodávala zboží přímo [anonymizováno] prostřednictvím dlužníka s tím, že [anonymizováno] platil za zboží cenu navýšenou o tzv. provizi dlužníka ve výši 6 % z prodejní ceny žalované bez DPH. Dále žalovaná tvrdí, že aby bylo eliminováno riziko prodlení se zaplacením či dokonce nezaplacení ceny ze strany [anonymizováno], vyšel vstříc návrhu dlužníka na postoupení pohledávky za [anonymizováno] žalované a celý případ vždy administrativně zpracovala až do fáze zaplacení. Poté měla žalovaná vždy poukázat dlužníkovi na jeho účet dohodnutou provizi. Částka 42 413 Kč dle žalované již obsahovala dohodnutou provizi 6 % za poskytnutí náhradního plnění zákazníkovi žalované. Odměny vždy po obdržení platby postoupených pohledávek na účet žalované tato poukázala na účet dlužníka. Z vyjádření žalované tedy dle žalobce plyne, že postupovanou pohledávku nabyla žalovaná za úplatu ve výši 42 413 Kč. Tuto úplatu ovšem žalovaná dlužníkovi ani následně žalobci do majetkové podstaty nikdy nezaplatila. K zániku uplatněného nároku nedošlo ani jiným právně relevantním způsobem, alespoň žalovaná nic takového neprokázala. Ve smlouvě o postoupení pohledávky byl sice předvídán budoucí zápočet ve lhůtě do 14-ti dnů od podpisu smlouvy, k čemuž však nedošlo a v dohodnuté 14-tidenní lhůtě ani později žalovaná ničeho nezaplatila. Proto žalobce požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny 42 413 Kč ode dne 13. 9. 2014 do zaplacení. Žaloba byla podávána souběžně s probíhajícím incidenčním sporem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 ICm 241/2016 z právní opatrnosti, neboť pokud by se prosadilo tvrzení žalované, že postoupení pohledávky bylo za úplatu, je povinností žalobce takovou úplatu vymáhat, když žalovaná tvrzený zánik nároku na tuto úplatu nedoložila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2017 (č. l. 22) a ze dne 23. 5. 2023 (č. l. 109) navrhla zamítnutí žaloby. Předně vznesla námitku litispendence, tedy překážku zahájeného řízení, když se žalobce stejného plnění, tedy zaplacení částky 42 413 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2014, domáhala již v rámci odpůrčí žaloby u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 ICm 241/2016. Mezi tzv. odporovaná právní jednání uvedená v odpůrčí žalobě patří mj. předmětná smlouva o postoupení pohledávek týkající se peněžité pohledávky dlužníka ve výši 42 413 Kč s příslušenstvím z titulu kupní ceny vyúčtované fakturou [číslo] vůči [anonymizováno]. Tvrzení žalobce – insolvenčního správce dlužníka - neodpovídají skutečnosti a ekonomickým souvislostem daného obchodu. Předně nutno zdůraznit, že není pravdou, že by jediným důsledkem bylo, že žalovaná získala pohledávky za [anonymizováno] a následně i plnění od tohoto subjektu a dlužník žádné protiplnění neobdržel, tj. že by se žalovaná obohatila na úkor dlužníka. Ve skutečnosti [anonymizováno] (kupující zboží) obdržel zboží a zaplatil za toto zboží kupní cenu ve výši 42 413 Kč včetně DPH; žalovaná (dodavatel zboží) řádně dodala [anonymizováno] předmětné zboží a obdržela – po odečtení částky náležející dlužníkovi (viz níže) – částku kupní ceny za dodané zboží ve výši 40 393 Kč včetně DPH; dlužník obdržel finanční plnění ve výši 2 020 Kč. Dlužník tedy odpovídající („ přiměřené“) protiplnění z realizovaného obchodu obdržel; částku ve výši 2 020 Kč žalovaná uhradila na účet dlužníka dne 3. 10. 2014, částku 42 413 Kč včetně DPH [anonymizováno] uhradil na účet žalované dne 19. 9. 2014, předmětné zboží žalovaná [příjmení] rovněž řádně dodala. Zdůraznila, že právní jednání a tedy i předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi dlužníkem a žalovanou je nutno vykládat nejen ryze formalisticky (jak činí žalobce), ale s přihlédnutím ke všem relevantním výkladovým pravidlům, včetně samotného obsahu právního jednání, vůle stran a v neposlední řadě i jednání smluvních stran. Pohledávka dlužníka za [anonymizováno] ve výši 42 413 Kč včetně DPH byla na žalovanou postoupena úplatně, a to za úplatu v nominální výši; započítány dle čl. II smlouvy byly pohledávky mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem (tedy vzájemné pohledávky), a to pohledávka dlužníka ve výši 42 413 Kč proti pohledávce žalované ve výši 40 393 Kč (viz výše); zbývající částka po započtení ve výši 2 020 Kč byla žalovanou dlužníkovi uhrazena způsobem sjednaným v čl. II odst. 2 smlouvy o postoupení pohledávek. V žádném případě se tak v daném případě nemohlo jednat a ani nejednalo o právní úkon (jednání) bez přiměřeného protiplnění pro dlužníka dle § 240 odst. 1 IZ, neboť dlužník obdržel protiplnění odpovídající dlužníkovu plnění. Žalovaná dále poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 132/2019, 21 ICdo 149/2019 a 29 ICdo 51/2020 (37 ICm 257/2016), když ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v těchto rozhodnutích ve skutkově totožných věcech je zřejmé, že i v této věci je žaloba nedůvodná. 3. K úplatnosti smlouvy, vzájemnosti pohledávek a způsobu započtení žalovaná uvedla, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena úplatně. K postoupení předmětné pohledávky v celkové výši 42 413 Kč včetně příslušenství, kterou měl původně dlužník za [právnická osoba] z dlužníka na žalovaného došlo tedy za úplatu ve výši 100 % její nominální hodnoty, tedy dlužník žalované pohledávku vůči [anonymizováno] postoupil za úplatu v částce 42 413 Kč. Na základě tohoto postoupení tak vznikla dlužníkovi pohledávka vůči žalované na zaplacení úplaty za postoupení ve výši 42 413, Kč (dále jen„ Pohledávka 1“). Že šlo o úplatné postoupení podle přesvědčení žalované vyplývá nejenom přímo ze znění předmětné smlouvy o postoupení, ale také zejména ze samotného jednání dlužníka a žalované. Co se týče formální stránky smlouvy o postoupení, z jazykového a zejména logického výkladu pojmu„ předmětná pohledávka“ uvedeného v čl. II. odst. 1. je zřejmé, že touto„ předmětnou pohledávkou“ je myšlena právě pohledávka dlužníka na zaplacení úplaty, tj. Pohledávka 1. Tato Pohledávka 1 pak podle čl. II. odst. 1. smlouvy o postoupení měla být započtena proti pohledávce, kterou má postupník (tj. žalovaná) za postupitelem (tj. dlužník) v celkové výši 40 393 Kč včetně DPH, plynoucí z dosud nezaplacené faktury [číslo] vystavené dne 27. 8. 2014 žalovanou (dále jen„ Pohledávka 2“). Na základě výše uvedeného vymezení je zjevné, že mezi dlužníkem a žalovanou existovaly vzájemné pohledávky, a to Pohledávka 1 ve vlastnictví dlužníka, a oproti tomu Pohledávka 2 ve vlastnictví žalované. Předestřenému výkladu zcela logicky pak odpovídá i znění čl. II. odst. 2. předmětné smlouvy o postoupení, na základě kterého strany vzájemnou dohodou ujednaly započtení vzájemných pohledávek mezi postupitelem (tj. dlužníkem) a postupníkem (tj. žalovanou), tedy Pohledávky 1 a Pohledávky 2, když tyto vzájemné pohledávky do výše jej