11 C 83/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 8. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení byla žalovaná v období od 12. 11. 2018 do 7. 12. 2018 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] se sídlem v České republice a od 25. 2. 2019 do 27. 2. 2019 byla zaměstnána u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] se sídlem v České republice. V těchto obdobích byla žalovaná pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. Od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 však žalobkyně u žalované neeviduje zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky a žalovaná tedy v této době nebyla pojištěnkou žalobkyně. Žalovaná i přes to neoprávněně čerpala zdravotní služby na území Bulharka od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 v částce 10 019,24 Kč. Žalovanou čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 3. 3. 2021, čímž ji vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaná dosud neuhradila ani část dluhu. 2. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Z kopie průkazky zdravotního pojištění [číslo] soud zjistil, že žalovaná byla držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně. 5. Dle tabulky„ zaměstnání“ žalobkyně v období od 12. 11. 2018 do 7. 12. 2018 u žalované evidovala zaměstnání u společnosti [právnická osoba] a od 25. 2. 2019 do 27. 2. 2019 u zaměstnavatele [jméno] [příjmení]. 6. Dle tabulky„ Průběh pojištění“ žalobkyně v období od 8. 12. 2018 do 24. 2. 2019 u žalované evidovala ukončené pojištění. 7. Z hromadného oznámení zaměstnavatele za měsíc [číslo] společnost [právnická osoba] oznámila dne 7. 12. 2018 změnu u zaměstnance, kterým byla žalovaná. 8. Dle„ žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství“ ze dne 22. 11. 2021 žádala žalobkyně instituci„ Natsionalna zdravnoosiguritelna kasa“ o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovanou podle právních předpisů v Bulharsku od 10. 11. 2018. Dle odpovědi ze dne 23. 11. 2021 žalovaná nezískala podle bulharských právních předpisů žádné pojištění. 9. Dle individuálních výkazů ze dne 5. 10. 2022 eviduje žalobkyně, že žalovaná čerpala v období od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 zdravotní péči za 10 019,24 Kč. 10. Formulář S080 ze dne 5. 10. 2022 obsahuje údaje o žalované a dále stanoví datum počátku hospitalizace 28. 12. 2018, datum ukončení hospitalizace 1. 1. 2019, částku za dávku 770 BGN, povahu dávek nemoc. 11. Dle vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 8. 9. 2020 vyúčtovala Kancelář zdravotního pojištění žalobkyni částku 134 466,01 Kč. 12. Potvrzením o provedení platby [ulice] národní banka potvrdila odepsání částky 1 265 647,75 Kč dne 3. 3. 2021 z účtu žalobkyně. 13. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 24. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 10 019,24 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 24. 11. 2021 znějící na částku 10 019,24 Kč. Z dodejky vyplývá, že žalovaná si tuto výzvu dne 7. 12. 2021 převzala osobně. 14. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 17. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 10 019,24 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 24. 11. 2021 znějící na částku 10 019,24 Kč a žádost žalobkyně o zaslání dokladu potvrzujícího skutečnost, pokud pokud byla žalovaná v rozhodném období pojištěna v některém ze států EU/EHP nebo Švýcarska. 15. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaná na území Bulharska v období od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 čerpala zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyla v předmětném období účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Bulharsku. Žalobkyně uhradila dne 3. 3. 2021 částku mimo jiné za péči čerpanou žalovanou. Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 24. 11. 2021 znějící na částku ve výši 10 019,24 Kč, která byla žalované opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Navzdory těmto výzvám žalovaná dosud neuhradila ani část dluhu. 16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 17. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 18. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 19. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 20. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaná nebyla v období od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalovaná se tak dopustila protiprávního jednání a způsobila škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpala zdravotní služby v Bulharsku na účet žalobkyně, ačkoliv měla zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovanou ve vztahu k částce 10 019,24 Kč. 22. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by v období od 28. 12. 2018 do 1. 1. 2019 byla zdravotně pojištěná v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradila, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.