17 C 32/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], poskytla žalovanému dne 18. 1. 2021 na základě úvěrové smlouvy na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla posléze postoupena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023, přičemž následně byla dále postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne. Žalobkyně však uzavření úvěrové smlouvy nemůže doložit, proto se na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. <b>4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:</b> 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. V této listině se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na jeho bankovní účet. Listina přitom neobsahuje datum uzavření smlouvy ani podpis žalovaného. 6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 1. 2021 vyplynulo, že téhož dne zaslala společnost [právnická osoba] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba], [IČO] ze dne 28. 7. 2023 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 18. 1. 2021 žalovaný. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ze strany [právnická osoba], [IČO] postoupena na společnost [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 1. 2023 včetně přílohy pak vyplynulo, že pohledávka byla dále ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2023 učiněného právním zástupcem žalobkyně včetně podacího lístku z téhož dne pak bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej k úhradě částky 36 076,39 Kč ve lhůtě tří dnů. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitelka zaslala dne 18. 1. 2021 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. Jediným majitelem a disponentem tohoto účtu byl k uvedenému dni žalovaný. Uvedená částka byla zjevně zaslána v návaznosti na jednání se žalovaným o uzavření úvěrové smlouvy, když předmětná listina obsahuje veškeré jeho identifikační údaje, avšak nebyla ze strany žalovaného podepsána. Pohledávka za žalovaným spočívající v poskytnutí těchto finančních prostředků byla posléze původní věřitelkou postoupena na společnost [právnická osoba] a ze strany této společnosti byla dále postoupena na žalobkyni. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, a to ani po výzvě ze strany právního zástupce žalobkyně. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný získal finanční prostředky ve výši 12 000 Kč plněním právní předchůdkyně žalobkyně bez právního důvodu, když ta dne 18. 1. 2021 poskytla uvedenou částku na jeho bankovní účet na základě neplatné úvěrové smlouvy. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., a ta má proto právo na její uhrazení. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni uvedenou částku uhradil, nezpochybnil žádná tvrzení žalobkyně ani předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na uvedené proto soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).