19 C 346/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že kupní smlouva k nákladnímu automobilu [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] uzavřená dne 1. 11. 2021 mezi účastníky je platná a výlučným vlastníkem předmětného vozidla je žalovaný. V odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1. 11. 2021 kupní smlouvu, na základě které žalovanému uvedený vůz prodala, žalovaný se ve smlouvě zavázal oznámit změnu vlastníka do příslušného registru vozidel, pro což mu žalobkyně udělila příslušnou plnou moc. Žalovaný však svůj závazek ke změně registrace nesplnil. Žalobkyně 6. 4. 2022 zaslala dotaz na [stát. instituce] – oddělení dopravněsprávních agend, zda uvedené vozidlo bylo přepsáno na nového majitele a ke kterému datu. Z [stát. instituce] obdrželi dne 8. 4. 2022 zprávu, z níž vyplývá, že k přepsání vozidla na nového majitele nedošlo. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 26. 2. 2022, aby prodané vozidlo přepsal na svou osobu jako na nového majitele. Žalovaný toto ke dni podání žaloby, ani později neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. U jednání soudu vzala žalobkyně žalobu v části o určení, že kupní smlouva ze dne [datum] je platná zpět, a proto soud řízení v této části zastavil v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: 4. Dne 1. 11. 2021 podepsali žalobkyně a žalovaný kupní smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala prodat žalovanému automobil tov. zn. – [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], [anonymizováno] barvy a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši [částka], včetně DPH. V kupní smlouvě bylo sjednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny. Žalobkyně u jednání soudu sdělila, že kupní cena byla žalovaným uhrazena. V čl. V. kupní smlouvy bylo sjednáno nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel, které měl na své náklady zabezpečit žalovaný. Svou povinnost vyplývající z kupní smlouvy (čl. V) žalovaný nesplnil přes výzvu žalobkyně. 5. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 6. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě, podle § 8 odst. 2 provede obecní úřad obce s působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Podle odst. 2 pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 6 obdobně. 7. Podle § 8 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží: a) v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dnů a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu, b) v případě přechodu vlastnického práva doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písm. a); k žádosti se nepřikládají technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla podává-li žadatel současně žádost o zápis zániku silničního vozidla. 8. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo, k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu (§ 80 o. s. ř.). Z judikatury Nejvyššího soudu mj. neplyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Odo 10/2006 ze dne 27. 6. 2007). Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný, např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemcích, komunikacích či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinností pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). 10. V daném případě je žalobkyně jako dosavadní zapsaný vlastník vozidla – i bez toho, aby soud určil vlastnictví žalovaného k vozidlu – nepochybně oprávněn podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětné vozidlo převzal a bez jeho součinnosti není možné provést evidenční kontrolu s tím, že vlastnictví přešlo na žalovaného, určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu tak má pro žalobkyni zásadní význam. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33 dovodil, že údaje v registru silničních vozidel je třeba pokládat za osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) tehdy účinného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který se na ně vztahuje (bod 18-20 citovaného rozsudku). Povinností příslušného správního orgánu jako její správce je, aby zpracovávané osobní údaje byly přesné: v opačném případě musí přistoupit k jejich likvidaci, tj. odstranění (§ 5 písm. a) uvedeného zákona). Změna údajů tak musí být učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není, tedy že údaje jsou nepřesné (viz body 23 a 30 citovaného rozsudku). K tomuto postupu musí dojít zejména v případě, kdy je správnímu orgánu předložen určovací rozsudek soudu, podle nějž zapsaný vlastník není skutečným vlastníkem vozidla (viz body 29 a 30 citovaného rozsudku). Na této povinnosti nic nemění ani skutečnost, že současně nelze zapsat nového vlastníka (jako v tomto případě, kdy tomu brání absence protokolu o evidenční kontrole) a v registru by v důsledku toho nebyl nikdo zapsán (viz body 25, 26 a 30 citovaného rozsudku). 11. Lze tedy shrnout, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadované určení, přestože jí samotné určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu neumožní uspět s žádostí o zápis žalovaného jako vlastníka, může přinejmenším dosáhnout výmazu údaje o tom, že je vlastníkem (a potažmo provozovatelem) ona sama a tím předejít nepříznivým důsledkům, které jsou s tím spojeny a docílit aspoň částečného souladu registru se skutečným stavem. 12. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 a následujících o. z., v té bylo sjednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny, k tomu došlo již při podpisu, tj. 1. 11. 2021, od tohoto dne je proto žalovaný vlastníkem vozidla. 13. Ze shora uvedených důvodů soud určil, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla specifikovaného ve výroku II rozhodnutí, a to ode dne 1. 11. 2021. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého úspěšný účastník řízení má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených proti neúspěšnému žalovanému, náhrada nákladů spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám žalobkyně.