20 C 337/2022-75 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 665 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 7. 1. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 919 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně proto na základě produktových podmínek pro osobní úvěry přistoupila dne 25. 9. 2019 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, z dlužných poplatků ve výši 1 665 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 922,19 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 098,38 Kč. Dále se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Při schvalování úvěru vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých jí žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo]. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi právní předchůdkyně žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Dále právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a jejich výpočtem získala disponibilní zdroje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o rychlé půjčce [číslo] postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 na [právnická osoba] a.s. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] následně výše uvedenou pohledávku postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2019 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl následující dokazování. 4. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce/návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 16,9 % z poskytnuté částky. Úvěr měl být splacen prostřednictvím dvanácti měsíčních splátek po 1 919 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že poplatek za zaslání upomínky činí 500 Kč, rovněž bylo uzavřeno pojištění typu B, za které měl žalovaný zaplatit 95 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a nesplácí jiné úvěry či leasing. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu [anonymizována dvě slova] má soud za zjištěné, že žalovanému byl dne 7. 1. 2019 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. 6. Z prohlášení o okamžité splatnosti a z výzvy k uhrazení ze dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 25. 9. 2019 a o výši celkové dlužné částky, která k tomuto dni činila 24 685,57 Kč. Současně byl žalovaný vyzván k její okamžité úhradě a upozorněn na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. 7. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na [právnická osoba], a.s., [IČO]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba], a.s., [IČO] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 31 175,11 Kč s příslušenstvím. 10. Z ceníku produktů [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že dle článku 7.1. tohoto ceníku činí poplatek za zaslání výzvy k zaplacení dluhu částku 500 Kč. 11. Z lustrace žalovaného v databázích [anonymizována dvě slova] má soud za zjištěné, že žalovaný byl prověřován v databázích uvedené banky a nebyl u něj shledán žádný problém. 12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta od [anonymizováno] bank soud zjistil, že uvedená banka uvedla, že žalovaný neměl žádný záznam v insolvenční rejstříku, neměl neplatný doklad, nebyl na interním black listu, v registru BRKI/NRKI neměl žádný negativní záznam, v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka z příjmu žalovaného, který dle jeho tvrzení činil 25 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného, výpočtem získali částku disponibilních zdrojů žalovaného, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru, a proto banka žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválila. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedeným zákonným ustanovením soud došel k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 7. 1. 2019 smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku a žalovaný čerpal tento úvěr ve výši 20 000 Kč ještě téhož dne. Mezi právním předchůdcem žalobkyně - [anonymizována dvě slova] a žalovaným byl rovněž sjednán úrok z poskytnutého úvěru ve výši 16,9 % ročně Žalobkyně v řízení rovněž prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru žalovanému jeho úvěruschopnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem neuhradil, a proto má povinnost jej vrátit i s poplatky za pojištění pohledávky a za výzvy k zaplacení dluhu (jistina úvěru 20 000 Kč, poplatky 1 665 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů tak soud žalobě zcela vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 137,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 867 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 665 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou a půl úkonu právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, jednoduchá výzva k plnění – poloviční odměna, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.